Huď oslu na loutnu: osel slyší, ale kochání žádného nemá
Bob Dylan dostal Nobelovu cenu za literaturu. Neuvěříte, co se stalo potom!
16. 10. 2016, 0.23 | Boris Klepal
John Cage. Život ve vybraných dopisech
5. 8. 2016, 16.20 | Boris Klepal
Skladatel a konceptualista John Cage patří k nejvýraznějším osobnostem hudby 20. století s přesahem do mnoha jiných oblastí umění. Rozsáhlý výběr z jeho korespondence pod strohým názvem The Selected Letters of John Cage vydalo letos v červnu nakladatelství Wesleyan University Press. Sbírka Cageových dopisů je vlastně adekvátní náhradou jeho neexistující autobiografie. Celý článek »
Salvadore Cammarano. Literární řemeslo pro slávu těch druhých
17. 7. 2016, 0.26 | Boris Klepal
Sucho v krku, diví běsi, sopranistku v noci děsí nejčernější z černých můr – Lucia di Lammermoor. Libreto k této překrásné a obtížné divadelní encyklopedii belcanta napsal Salvadore Cammarano, kterému patří hudební mix pro tuto neděli. Celý článek »
Švejk ve své pravé podobě. Tentokrát jako Liška podšitá
5. 6. 2016, 0.01 | Boris Klepal
Bohdan Sláma hodlá natočit Osudy dobrého vojáka Švejka, hlavní roli má hrát Pavel Liška. Strážci tradičních hodnot nesouhlasí: Liška se možná zdá být příliš dobrý představitel idiotů na to, aby hrál úředního blba. Navíc jsou všichni skvělí herci už mrtví a Josef Lada je jediný Haškův prorok. Celý článek »
Hodné děti, zlobivé děti a pohádka o zmařeném talentu
1. 5. 2016, 0.01 | Boris Klepal
Je první máj, lásky a studentských slavností čas. O opravdovém studentském majáles se lze dočíst v knize Amálie Kutinové Gabra a Málinka, díl třetí. Co se stane, když člověk místo talentu poslechne maminku, popisuje Kája Mařík, díl těžkoříctkolikátý. Celý článek »
Leoš za všechny, všichni za Leoše
24. 1. 2016, 0.01 | Boris Klepal
– „Ahoj, jak seš na tom?“ – „Dneska nic, zase příště, Leošu.“ Některé dialogy neztrácejí kouzlo, i když je vedete třeba po sté. Jen musí být na druhé straně ten správný partner. Leoš Slanina slaví sedmdesát let a nakladatelství Větrné mlýny mu vydává výbor z díla. Celý článek »
Lada, Švejk, Foglar: pole literární i válečná
14. 12. 2014, 0.01 | Boris Klepal
Dnes je tomu právě padesát sedm let, co zemřel Josef Lada. Z toho se dá hudební pořad vykřesat dost těžko, ale úskokem přes Švejka se to přece jen povedlo. A navíc jsem si přes autora švejkovské opery Roberta Kurku vzpomněl na Evžena Zámečníka – snad nejvtipnějšího českého skladatele. Celý článek »
Václav Talich. Jeden osud, jedna válka, jedny dějiny
9. 12. 2014, 0.15 | Boris Klepal
Historik Jiří Křesťan uvádí svou knihu o Václavu Talichovi popisem shromáždění v Obecním domě v Praze, které se konalo 12. července 1942, měsíc a půl po atentátu na Heydricha. Ministr školství Emanuel Moravec na něm uděloval Národní ceny pracovníkům v kultuře. Byli mezi nimi mnozí dnes zapomenutí umělci, ale také malíř Karel Svolinský nebo režisér Otakar Vávra a dirigent Václav Talich. Proč zrovna na něm ulpělo stigma mučedníka a nevinné oběti komunistické zlovůle reprezentované Zdeňkem Nejedlým? Křesťanova kniha Případ Václava Talicha. K problému národní očisty a českého heroismu se na tuto nejednoduchou otázku nesnaží najít jednoduchou odpověď, ale pokouší se o něco mnohem složitějšího: totiž popsat, jak to s celým „případem Talich“ doopravdy bylo. Celý článek »
Symfonické básnění Svatopluka Havelky
23. 2. 2014, 0.01 | Boris Klepal
Dnes slaví svátek Svatopluk, což by mohlo svádět k tématu Velké Moravy, jejíž nejvýznamnější panovník se právě tak jmenoval. Mohli bychom se taky poohlédnout za repertoárem mužského sboru Svatopluk ze Žďáru nad Sázavou, který byl po velkomoravském knížeti pojmenován v roce 1863 a od té doby působí s přestávkami dodnes. Nicméně na základě chabé jmenné asociace se skladatelem pro dnešní matiné stal Svatopluk Havelka (2. 5. 1925 – 24. 2. 2009), otec dnes mnohem slavnějšího operního režiséra, herce a entertainera Ondřeje. Celý článek »
John Cage, Roaratorio a předvánoční atmosféra
15. 12. 2013, 0.04 | Boris Klepal
Občas – opravdu jen z nezbytí a nerad – projdu skrz Vánoční trhy na náměstí Svobody. Jejich hudební program se mi letos z náhodně zachycených útržků zdá poněkud etnický, světové inspirace jsou ale procezené skrz domácí interprety. Jejich snaha je jistě upřímná, ale zároveň i trošku úsměvná (nebo na vraždu, když má člověk horší náladu). Nedávno se uprostřed svařáků, smradu z upalovaných bramboráků, buřtů a vepřových kýt a všeobecného zmatku snažila prosadit skupinka imitátorů irské folkové kapely. K The Dubliners měli asi stejně blízko jako Zdeněk Svěrák k Seanu Connerymu, ale to teď nechme stranou. Jejich zápas s okolím mi připomněl rozhlasovou hru Johna Cage zvanou Roaratorio, an Irish circus on Finnegans Wake pro magnetofonové pásy, vypravěče a irské muzikanty. Celý článek »
