Mucha si stěžuje, že má víc kámošů než přispěvatelů na nové album Josefene!. Už je po volbách, tak byste pro tentokrát mohli něco přihodit i pár normálním lidem. Celý článek »
Huď oslu na loutnu: osel slyší, ale kochání žádného nemá
Čokovoko poprvé… možná i podruhé
11. 6. 2014, 0.05 | Boris Klepal
Uklízel jsem na starém disku, ale opravdu starý asi nebyl, nemohlo to přece být tak dávno. V Alfa pasáži v kavárně u Švandy museli na chvíli opustit svůj stůl štamgasti a vylezly na něj Zuzka s Adélou. Hudba z playbacku je u nich normální dodnes, ale všimněte si nezapojených mikrofonů, tehdy to bylo z playbacku všechno. Úplně první koncert Čokovoko to asi nebyl, ale jeden z prvních určitě. Mám dojem, že později ten večer ještě hrála (bez playbacku) Nikola Mucha, ale dost možná, že jsem si to vyfantazíroval. Fotky mají datum 24. června 2005, což by mohla být pravda – aspoň ty počítače snad ještě nefantazírují. Vizte fotogalerii, zvukový záznam bohužel (nebo snad bohudík?) nemám. Celý článek »
Novoroční revoluce s hosty na Wartburgu
1. 1. 2014, 0.01 | Boris Klepal
K přivítání nového roku si v Zápisníku můžete vybrat ze dvou hudebních možností. Tou první je A New Year Revolution – záznam vystoupení skupiny Fantômas (Mike Patton, Buzz Osborne, Trevor Dunn a Dave Lombardo) z roku 2011. Pozor, je to metal – sice experimentální, ale pořád dost nahlas. Tou druhou je sbor Příchod hostů na Wartburg z opery Richarda Wagnera Tannhäuser. Hraje Staatskapelle Dresden, řídí Christian Thielemann. Na hradě se za chvíli odehraje zápas pěvců a my si můžeme přát třeba to, aby pěvci v našich operách moc nezápasili, ale byla radost je poslouchat. A vůbec ať ta muzika za něco stojí. Celý článek »
Rozebírat Vanessu je pakárna
26. 12. 2013, 14.09 | Boris Klepal
Vanessa a moderátor Jiří Havelka v Tečce páteční noci, screenshot
„Věřili byste, že zatímco u nás slavíme Vánoce v zimě, v Brazílii je horké léto?“ Tato informace – jistě zcela neuvěřitelná pro žáky první třídy – prošla Českou televizí bez povšimnutí. Žádný podnět radě, žádné vzrušení, nic. Nechat ze sebe dělat blbce je zřejmě pro „většinového diváka” úplná samozřejmost. Chování zpěváka Samira Hausera a vůbec prezentace kapely Vanessa v Tečce páteční noci už pro něj tak jednoduché nejsou. Záznam pořadu bohužel zmizel z webu ČT – prý nejsou dostupná autorská práva pro internet. Vzhledem k tomu, že předchozí pořady k dispozici stále jsou, předpokládám, že to není pravda. I kompletní záznam z YouTube velmi rychle zmizel – zdá se, že někomu hodně záleží na tom, aby se k němu nebylo možné dostat. Očekávat se dají i sankce vůči tvůrcům pořadu. Celý článek »
Insania: Zapal dům, poraž strom…
26. 11. 2013, 10.07 | Boris Klepal
Insania na Flédě pokřtila nové album Zapal dům poraž strom… Křtilo se ohněm, asistovali u toho Tisíc let od ráje. Na nějakém podobném místě – aspoň podle textů – vnímá sama sebe taky Insania a nezdá se, že by jí to vadilo. Celý článek »
Art of Noise a pokoušení Debussyho
3. 11. 2013, 0.19 | Boris Klepal
Nedávný koncert Alexeje Ljubimova a Vladimira Tarasova➚ na Moravském podzimu sliboval dekonstrukci Preludií Clauda Debussyho. V rámci klavírní literatury jsou to skladby, které patří k povinným. Kdo to myslí s hudbou vážně, měl by je znát bez ohledu na osobní názor, který teď přijde – Debussy mi připadá hrozně vyčpělý. Rozmlžování klasických forem, které už dávno nikdo nepovažuje za závazné, je mi cizí a nedokáže mě udržet delší dobu v pozornosti. Ljubimov s Tarasovem Preludia bohužel nedekonstruovali, Tarasov pouze dotvářel klavírní part pomocí bicích nástrojů. Původní skladby byly nakonec ještě rozmlženější a nijak do hloubky se s nimi nepracovalo. Zcela opačně s Debussyho hudbou naložili Art of Noise na koncepčním albu The Seduction of Claude Debussy – podle samotné kapely se jedná o soundtrack k neexistujícímu filmu o Debussyho životě. Původní hudební zdroj je roztrhaný na cucky, zahuštěný, zremixovaný… ostatně poslechněte si to sami. Celý článek »
American Don. Co bylo po rocku
6. 10. 2013, 0.56 | Boris Klepal
Dnešní malý caballero nepřijíždí z Rio de Janeiro, ale z Pittsburghu – kapela Don Caballero patří vedle Tortoise k základním zdrojům post rocku. Je to instrumentální hudba bez zbytečných parádiček a jazzového sólování, všechno stojí na zvuku. Posloucháte album American Don z roku 2000, v duchu Miloše Skalky vám přeji dobrý obraz a ostrý zvuk. Celý článek »
Do boty, po botě, a hlavně projít duhou
18. 8. 2013, 0.48 | Boris Klepal
Dnešní matiné je vzpomínkové, míříme do začátku osmdesátých let minulého století. V normalizační popmusic se dral dopředu Michal David, Karel Gott si držel pozici megahvězdy, i když ho o Zlatého slavíka připravil nemoderný chalan Miro Žbirka. Novou vlnu obvinění ze starého obsahu teprve čekalo, Pražský výběr přestal nudit jazz rockem a zadělal si na českou nesmrtelnost, Marsyas se drželi na oficiální scéně i po emigraci Oskara Petra, Luboš Pospíšil se osamostatnil od C&K Vocalu a natočil výborné album Tenhle vítr jsem měl rád. Začíná koncertovat Jaromír Nohavica, do Garáže přichází Tony Ducháček a občas se s ní na oficiálním pódiu objeví Mejla Hlavsa. Mňága a Žďorp, která jednu z dnešních písní mnohem později převzala, se teprve mlhavě formuje. Jaksi stranou všeho dění a usilování o slávu trčí Oldřich Janota, z jehož písniček jsem poskládal krátký sled bez hlubšího dramaturgického záměru. První část je sólová, druhá je věnovaná jeho skupině Mozart K, zcela nezaměnitelné přinejmenším díky zvuku harmonia. Celý článek »
Buke & Gase – udělej si sám
4. 8. 2013, 0.48 | Boris Klepal
Dnešní ranní koncert bude krátký, ale zato intenzivní – živý záznam dua Buke & Gase pochází z klubu Le Poisson Rouge v New Yorku. Kdo by chtěl kapelu i s jejími doma vyrobenými nástroji slyšet blíže a ještě živěji, má možnost zítra v Praze nebo pozítří ve Vídni společně s Owenem Pallettem. Pokud máte rádi výchovné koncerty, na závěr jsem přidal ještě krátké video, kde B & G předvádějí své instrumenty.
Ciment: reedice prvního alba
29. 7. 2013, 9.05 | Boris Klepal
Label Indies Happy Trails vydal v reedice první album skupiny Ciment Na srazu intelektuálů v Poteči nikomu néni do řeči. Jeho valašský metal mi svou přímočarostí a neuhlazeností připomíná Motörhead pokřtěné slivovicí, na vytříbená a superrychlá kytarová sóla se tu opravdu nehraje. Na prvním místě je energie a naprostá absence vypočítavosti. Vzpomínka je to moc pěkná, moji podrobnou recenzi najdete na serveru Brno – město hudby ➚.
