Bohuslav Martinů (1890–1959) se ve své tvorbě pohyboval mezi francouzským impresionismem, jazzem, neoklasicismem i českým a moravským folklorem. Z podivuhodné směsi dospěl k osobitému hudebnímu jazyku, který jsme v mnoha ohledech ochotní pokládat za ryze český. Geniální skladatel se narodil v Poličce právě 8. prosince, jen před sto třiadvaceti lety, proto mu věnuji dnešní matiné – vybral jsem zcela jednoduše jeho klavírní cyklus Loutky. Setkal se s ním pravděpodobně každý, kdo se učil hrát na klavír, dětská technická úroveň kouzlo cyklu spíš podtrhuje než aby byla na závadu. Jsou to skladby prosté, ale v žádném případě naivní. Je to divadlo zakleté do klavíru, naším průvodcem skrz všechny tři části je Kolombína. Celý článek »
Huď oslu na loutnu: osel slyší, ale kochání žádného nemá
Klavírista Kirill Gerstein a ruský večer Janáčkovy filharmonie Ostrava
11. 10. 2013, 5.55 | Boris Klepal
Musím říct, že jsem byl opravdu zvědavý, jak zní Janáčkova filharmonie Ostrava ve standardním romantickém repertoáru. S orchestrem jsem se dosud střetával především při interpretaci autorů druhé poloviny dvacátého století až současných, a tím jsem jej měl v rámci našich filharmonií podvědomě zařazený poněkud bokem. Včera jsem tedy poprvé slyšel JFO živě v pořadu „hrajeme našim abonentům“. Mimořádným hostem, který mě do Ostravy přitáhl především, byl klavírista Kirill Gerstein – provedl Prokofjevův Klavírní koncert č. 2. Celý článek »
Beethoven, Feldman a klavír
22. 9. 2013, 0.06 | Boris Klepal
Dnešní matiné bude po dlouhé době čistě klavírní a zkombinujeme v něm velkou klasiku s velkou současností. Autorem první skladby je Ludwig van Beethoven (1770–1827), jehož klavírní sonáty mají pro interprety význam „Nového zákona“ a jsou tak někdy označovány. Vybral jsem jednu z nejznámějších, je to Sonáta č. 23 f moll op. 57 zvaná Appassionata. Doznít ji necháme v druhé části dnešního matiné, kterou tvoří Palais de Mari, křehká skladba Mortona Feldmana (1926–1927). Během obou skladeb dnes můžete sledovat noty, pokud to pokládáte za potřebné (nebo posloucháte v kavárně a chcete vzbudit zájem). Celý článek »
Kirill Gerstein: Nejsem typický ruský klavírista
12. 9. 2013, 9.35 | Boris Klepal
Klavírista Kirill Gerstein se narodil v Rusku a už jako dvanáctiletý získal pozvání Garyho Burtona na Berklee College. Tam odjel ve čtrnácti letech, zároveň ale studoval vážnou hudbu a nakonec se rozhodl pro ni jako pro svůj hlavní obor. Mluvili jsme spolu nejen o jeho blížícím se ostravském koncertu 10. a 11. října, ale také o studiu kompozice, klavírech Glenna Goulda a Leoše Janáčka. A také o tragédii střední Evropy.
Rád hrajete zároveň Schönbergův klavírní koncert a Gershwinovu Rhapsody in Blue. Z čeho vyplynula zdánlivě neslučitelná dvojice?
Mám tu kombinaci rád z několika důvodů. I když by člověk řekl, že jsou to velmi rozdílné skladby, je mezi nimi jedna silná historická vazba. Je v osobě Oscara Levanta, blízkého Gershwinova přítele, který hrál sám sebe ve filmu Rhapsody in Blue a mnohokrát tuto Gershwinovu skladbu hrál. Levant ale také zároveń studoval u Arnolda Schönberga kompozici a ve třicátých letech – to už byl velmi slavný klavírista a herec – se chtěl svému učiteli nějak odvděčit. Tak za ním šel s tím, že by si u něj rád objednal nějakou menší skladbu. Schönberg si to vyložil tak, že má napsat klavírní koncert, a také to udělal. Chtěl za něj potom tři nebo snad čtyři tisíce dolarů, což tehdy byly strašné peníze a Levant je zpočátku nechtěl dát. Nakonec koncert přeci jen zaplatil, ale nikdy jej nehrál. Nicméně spojení mezi Gershwinem a Schönbergem tu máme. Navíc Schönberg si Gershwina velmi vážil a měl pro něj slabost, známá je pěkná fotka, jak spolu hrají v Hollywoodu tenis. Mám rád tyto historické vazby, ale také tím pomáhám publiku, které Rhapsody in Blue důvěrně zná a má ji rádo, což obvykle o Schönbergově koncertu už tolik neplatí. Myslím, že společné provedení může přivést obecenstvo k pochopení, že Schönbergův koncert je vlastně velmi romantický kus a není zdaleka tak děsivý, jak si mnozí představují. Je v tom tedy i kus výchovné snahy.
Brahms, Pollini, Thielemann
2. 6. 2013, 0.20 | Boris Klepal
Dnešní virtuální matiné obsahuje jedinou skladbu: je jí Klavírní koncert č. 1 d moll Johannesa Brahmse. Na klavír hraje Maurizio Pollini, Staatskapelle Dresden řídí Christian Thielemann. Brahmsův první koncert je nahraný mnohokrát, z těch mimořádných nahrávek připomenu aspoň dvojice Rubinstein – Reiner nabo Gilels – Jochum. A samozřejmě Glenn Gould se slavným úvodem Leonarda Bernsteina, který považoval za nutné vysvětlit publiku, že s Gouldovými tempy absolutně nesouhlasí, dokonce ani s dynamikou. Množství nahrávek ale neznamená, že by nebyl důvod se o neotřelé zdolání paritury pokoušet znovu. Taková muzika se prostě neochodí.
Beethoven, Michelangeli: Císařský koncert
28. 4. 2013, 0.14 | Boris Klepal
Pro dnešní matiné jsem vybral klasiku nejklasičtější, Koncert pro klavír a orchestr č. 5 Es dur Ludwiga van Beethovena zvaný též Císařský. Hraje Dánský národní symfonický orchestr, diriguje Jan Krenz, na klavír hraje Arturo Benedetti Michelangeli – jestli ne císař, tak král klavíru určitě.
Beethovenův trojkoncert ve stínu Asraela
10. 1. 2013, 8.31 | Boris Klepal
Včerejší koncert Filharmonie Brno by bylo možno rozdělit na dvě příliš nesouvisející poloviny. Beethovenův Koncert pro housle, violoncello a klavír i Sukův Asrael jsou pozoruhodné a reprezentativní kompozice, ale hledat mezi nimi nějaké nenásilné spojení se mi zdá téměř nemožné. K Filharmonii Brno se na chvíli vrátil její bývalý ředitel David Mareček, tentokrát jako klavírista.
Orchestr vedený Jakubem Hrůšou byl včera dobře připravený, v dobré formě a podle mého názoru hrál hlavní roli i v první polovině večera. Sólisté byli matní, ztráceli se, a to zdaleka ne jen dynamicky. Chyběl jim především charakterističtější projev, jímž by se výrazně odlišili a postavili se jím před orchestr se vším všudy. Filharmonie Brno hrála měkce a lyricky – na Beethovena možná až příliš, ale to už je věc osobního vkusu. I tak provedení trojkoncertu táhla a orchestrální part přinášel po sólových pasážích vítaná oživení.
Asrael (světová premiéra v roce 1907) Josefa Suka je vynikající dílo české symfonické literatury a byl jsem opravdu rád, že na něj v Brně došlo. Monumentální kompozice s hlubokým duchovním obsahem patří do aktuálního proudu hudby počátku dvacátého století. Pomineme-li tragické okolnosti vzniku související se smrtí Antonína Dvořáka a jeho dcery – tedy Sukova tchána a manželky – ocitáme se v díle mahlerovských kvalit i rozměrů. Podle mého názoru je škoda, že se tento aspekt – tedy zařazení Asraela do světového hudebního kontextu – obecně poněkud opomíjí na úkor mimohudebních výkladů, jakkoli jsou přitažlivé a dojemně působivé.
Jakub Hrůša měl partituru výborně promyšlenou a Filharmonie Brno výborně hrála, v podstatě jsem skoro zapomněl, že koncert měl i nějakou první část (Chuck Berry by mohl Asraelovi dočasně věnovat Roll over Beethoven, kdyby se to ke smuteční symfonii hodilo). K lyrickému zvuku přibyla i značná dávka expresivity, provedení bylo dynamicky pestré, dlouhé gradace držely napjatou pozornost po celou hodinu, kterou Asrael trvá. Orchestr hrál velmi dobře jako celek, pozornost na sebe ale přece jen strhávaly výborné bicí, především tympány, a také sólové pasáže prvních houslí a anglického rohu.
Moje obvyklé výhrady směřují k dramaturgii, která měla před Asraela zařadit vhodnější skladbu. Skvělá byla kombinace s Biblickými písněmi při zahájení festivalu Osterklang před dvěma lety ve Vídni, ale našla by se jistě i jiná a stejně působivá varianta. Koncert se opakuje ještě dnes večer, především díky Asraelovi jej mohu jedině doporučit.
Ludwig van Beethoven: Koncert pro housle, violoncello a klavír op. 56, Josef Suk: Asrael, symfonie pro velký orchestr c moll op. 27. Hudební nastudování – Jakub Hrůša, František Novotný – housle, Michal Kaňka – violoncello, David Mareček – klavír, Filharmonie Brno. 9. 1 .2013, Janáčkovo divadlo, Brno.
Morton Feldman: velká orchestrální díla
6. 11. 2012, 15.07 | Boris Klepal
Mortona Feldmana pokládám za největšího klasika mezi hudebníky, kteří patří k New York School, a koncert z jeho orchestrálních děl mě v tom jen utvrdil. I z hlediska New Yorku se jednalo o událost unikátní a významnou, dvě kompozice zazněly v americké premiéře. Že se na něčem takovém podílela Janáčkova filharmonie Ostrava pod vedením Petra Kotíka, je malá česká radost navíc.
Velká sóla a virtuozita dneška
5. 11. 2012, 16.24 | Boris Klepal
Koncert pro klavír a orchestr Johna Cage zahájil večer věnovaný velkým kompozicícm pro sólové nástroje. Vlastně jsem na rozpacích, co o koncertu napsat kromě toho, že to byl zážitek naprosto strhující a ojedinělý po stránce dramaturgie i provedení.
Rubinstein & Chopin jedním dechem
7. 10. 2012, 5.30 | Boris Klepal
Když se řekne Arthur Rubinstein, Frédéric Chopin už skoro není potřeba dodávat. Spojení interpreta a autora je i přes časovou propast zcela automatické a neztrácí přitažlivost. V interpretaci geniálního pianisty vyslechneme Koncert pro klavír a orchestr č. 2 f moll op. 21 (Izraelskou filharmonii řídí Zubin Mehta) a Scherzo č. 2 b moll op. 31.
