Sucho v krku, diví běsi, sopranistku v noci děsí nejčernější z černých můr – Lucia di Lammermoor. Libreto k této překrásné a obtížné divadelní encyklopedii belcanta napsal Salvadore Cammarano, kterému patří hudební mix pro tuto neděli.

Na opery se chodí – pokud se vůbec ještě chodí – kvůli hudbě, pěvcům, divadlu a vermutu s obloženým chlebíčkem o přestávce. Jen málo zoufalců se zabývá mnohovrstevnatými záměry filosofujícího libretisty. A pokud libretista nefilosofuje, jak je tomu v případě Salvadora Cammarana, tak už se jím nezabývá vůbec nikdo.

Salvadore Cammarano (19. 3. 1801 – 17. 7. 1852) byl talentovaný divadelní praktik své doby. Narodil se i zemřel v Neapoli, jednom z životně důležitých měst na operní mapě. Cammaranovo jméno nezáří mezi velkými literáty a koneckonců – tehdy by se velký literát do operního libreta asi ani nepouštěl. Byla a je to práce nevděčná, spousta dřiny i dohadování se skladatelem, a sláva nakonec žádná.

To ovšem neznamená, že dobrý operní libretista stál na každém rohu. Jistě to nemusel být geniální kouzelník s atmosférou a schopností charakterizovat jazykem postavu. Musel ale umět vystavět drama, vybudovat a vypointovat situace a dovést recitativem postavy k extatickým vyvrcholením v áriích a ansámblech. Alespoň v první polovině 19. století tomu tak bylo a Cammarano to všechno uměl perfektně.

Nejslavnější autoři, s nimiž spolupracoval, byli Gaetano Donizetti a Giuseppe Verdi, kteří se také podělí o hudbu dnešního matiné. Cammarano napsal pro oba texty k několika operám, mezi jeho dalšími „klienty“ byli Giuseppe Staffa, Saverio Mercadante, Federico Ricci a další vesměs zapomenutí skladatelé. Celkem napsal 39 libret, z nich posledního Trubadúra nedokončil.

Matiné začíná předehrou k Verdiho opeře Luisa Millerová, což jsou ve skutečnosti Schillerovy Úklady a láska. Provedení řídí Arturo Toscanini. Po předehře už se dostane i na zpívaný text, árii „Quando le sere al placido“ a cabalettu „L’ara o l’avello apprestami“ z téže opery zpívá Carlo Bergonzi. Následuje finále z Donizettiho opery Roberto Devereux, stárnoucí královnu Alžbětu zpívá Beverly Sills.

Ve dvou ukázkách z Verdiho Trubadúra se předvede především tenorista Franco Corelli, v první z nich s ním zazpívají finále druhého dějství Robert Merrill a Gabriella Tucci. Následuje jedna z nejslavnějších operních scén: árie „Ah! sì ben mio“ a cabaletta „Di quella pira“ s vysokým C v závěru, které Verdi nenapsal, ale skoro všichni ho tam zpívají.

Matiné skončí tam, kde začal jeho text – u Lucie di Lammermoor. Nejdříve to bude sextet ze druhého dějství, takové italské rozmysli si, Lucinko. Zpívají Amelita Galli-Curci, Enrico Caruso, Minnie Egener, Giuseppe De Luca, Angelo Bada a Marcel Journet. A potom už jen finále lammermoorské tragédie se smuteční hudbou za mrtvou Lucií a závěrečným zpěvem jejího nešťastného milence Edgarda. Ten zpívá Ferruccio Tagliavini. Ve všech případech se jedná o staré až velmi staré nahrávky, snížená kvalita zvuku není způsobena vaším zařízením.