– „Ahoj, jak seš na tom?“ – „Dneska nic, zase příště, Leošu.“ Některé dialogy neztrácejí kouzlo, i když je vedete třeba po sté. Jen musí být na druhé straně ten správný partner. Leoš Slanina slaví sedmdesát let a nakladatelství Větrné mlýny mu vydává výbor z díla.

Rázovitou figuru Leoše Slaniny je těžké přehlédnout, je v ní cosi nápadně nenápadného. Vyzařuje z něj něco zvláštního, i když zarputilí materialisté snadno zamění osobní auru se zápachem z dýmky. V kavárně už posedává bez pudlice Keryny, ačkoliiv vypadala asi dvacet let pořád stejně nesmrtelná. Básník Zdeněk Volf nazval Slaninu „moravským Prévertem“, on sám se nazývá Baconem. Pavel Řezníček jej ve své trilogii věnované brněnské bohémě nazývá Sekaninou. Leoš Slanina nejen píše, ale je o něm i psáno – má tedy dvojnásobnou šanci na nesmrtelnost.

Vydání jubilejního výboru můžete podpořit na HitHitu➚ – pochopitelně podle toho, jak jste na tom. Zasloužíte se tím o literaturu a zároveň o zvěčnění člověka, který za vás maří čas pozorováním života a sepisováním veršů. Součástí vydání by měl být i slušný honorář pro autora, podle slibu nakladatelů celý zisk z prodeje i sbírky a minimálně 15 000 Kč.

Hudba dnešního matiné si všímá výročí narození E. T. A. Hoffmanna (24. 1. 1776 – 25. 6. 1822). Ernst Theodor Amadeus Hoffmann byl německý spisovatel, skladatel a kreslíř. Proslul především svými hororovými a fantastickými příběhy a stejně jako Leoš Slanina nejen psal, ale bylo o něm i psáno. Je titulním hrdinou opery Jacquesa Offenbacha Hoffmannovy povídky. V jednom z nejromantičtějších – čili nejsubjektivnějších – libret operní historie se stává ústřední postavou svých vlastních historek, v nichž se skutečnost míchá se sny a touhami, světlo s tmou a se stíny, život s přízraky a se smrtí.

Na úvod zazní předehra k Hoffmannově opeře Das Kreuz an der Ostsee (Kříž u Baltu), hraje Deutsche Kammerakademie Neuss, řídí Johannes Goritzki. Po ní si poslechneme tři části z Hoffmannových povídek. První je árie Hoffmanna z prologu: básník se při rozpustilé písničce o skřetu Kleinzachovi zapomene kontrolovat a přejde mimochodem k líčení půvabů vášnivě milované ženy. Vzorově zpívá švédský tenorista Nicolai Gedda. Následuje jedna z nejslavnějších melodií světa – barkarolu z úvodu benátského dějství zpívají Anna Nětrebko a Elina Garanča. Poslední z Hoffmannových povídek bude árie Olympie – mechanické loutky, která svým dokonalým zpěvem a půvaby přivede básníka málem k šílenství. S téměř strojovou dokonalostí zpívá Luciana Serra. Na závěr se matiné vrátí k Hoffmannovi jako skladateli skrze jeho Symfonii Es dur z roku 1806. Orchestr Concerto Bamberg diriguje Rolf Beck.