Včerejší Koncert pro Brno v Besedním domě bych vlastně neměl vůbec komentovat, protože ho ve spolupráci s Filharmonií Brno pořádal portál Brno – město hudby, na jehož tvorbě se podílím. Takže si většinu dojmů nechám pro sebe a jen se zmíním, že Magdalena Kožená zpívala Wolfovy a především Schubertovy písně bezvadně a doprovázel ji skvělý varhaník Christian Schmitt. Varhanní úpravy dodávaly písním nečekaný rozměr a napadlo mě, že ještě o něco stylovější frajeřina by byla úprava Schuberta pro harmonium. V úvodu zpívala „velká“ Kantiléna a na závěr společně s Koženou přípravka zvaná Sluníčka. Ta se od včerejška jmenuje Magdalénka, protože naše slavná mezzosopranistka převzala nad sborem, v němž kdysi začínala, záštitu. Je hezké, že to udělala ještě živá a při plném vědomí – má to opravdovou váhu a znamená to i pro sbor něco hmatatelného. Ostatně mizerných souborů s ukradenými jmény mrtvých hudebníků je na světě dostatek, jihlavská Filharmonie Gustava Mahlera by mohla vyprávět.

V brněnské MFDnes využili příležitosti a věnovali hudbě skoro celou stranu, především rozhovoru s prof. Alenou Veselou, která již dlouho usiluje o vybudování nového koncertního sálu v Brně. Byl jsem požádán o vyjádření k tématu, odpověděl dle zdvořilé žádosti na „maximální množství otázek“, navíc mě povzbudila věta „těším se na třeskutý materiál“. Bohužel tam z něj zbyly jen dvě nudné věty, takže jej publikuji aspoň zde. Celý článek »