Je první máj, lásky a studentských slavností čas. O opravdovém studentském majáles se lze dočíst v knize Amálie Kutinové Gabra a Málinka, díl třetí. Co se stane, když člověk místo talentu poslechne maminku, popisuje Kája Mařík, díl těžkoříctkolikátý.

Kutinová napsala knihu plnou laskavého humoru, který lze přijmout za svůj. Příběh dvou děvčat z Valašska s autobiografickou postavou Málinky je sice poněkud starosvětský, ale narozdíl od populárnějšího Káji Maříka není plný hloupých představ o tom, jak se chová ideální dítě. Pečlivý šprt Málinka i její nezbedná sestra Gabra jsou živé holky z malého města. Málinka se občas přece jen nechala svést k nějaké špatnosti, mimo jiné se pokusila podvést žitkovskou bohyni. Gabra byla rošťák, ale měla sestru i rodiče ráda, rodina vespolek fungovala a ctila hodnoty. Dnes by se takové vyznění označilo za hollywoodské a koneckonců ho obsahují i Simpsonovi.

To Kája Mařík byl z jiného těsta. Jeho stvořitelka píšící pod pseudonymem Felix Háj popsala vzorného chlapce z katolické rodiny, který kromě maminky a tatínka ctí ještě pana katechetu. Stará se o postonávající „pánovic“ Zdeňu – tedy dceru nadlesních. Háj bohužel dotáhla příběh až do chlapcovy dospělosti včetně svatby se Zdeňou. K té by ovšem nedošlo, kdyby Kája nesplnil slib daný mamince: slíbil jí totiž, že se stane lesním inženýrem. Školu dokončil navzdory tomu, že se u něj projevil neskutečný hudební talent.

Když byl s panem katechetou na výletě v Paříži, hrál dokonce u pana prefekta, zpráva o jeho umění se rozletěla po celém městě a nadšení Pařížané o něm mluvili jako o „králi improvisace“. Kája ale navzdory svůdné vizi kariéry svétového virtuosa zaklapl víko klavíru a jako mladý inženýr odjel budovat mladé Československo do jakési díry na Slovensku. Měl celý svět před sebou, stačilo pokynout a měl by ho u nohou. Místo kláves mu ale pod rukama vzkvétaly lesy, žil ve zdravém prostředí, nemusel shánět angažmá, mlátit se po hotelích a psát paměti jako Rubinstein. Dopadl vlastně dobře a navíc ukázal mnoha různě talentovaným hudebníkům, jak se vyhnout zklamání z nenaplněných ambicí.

Paní Háj asi neměla při psaní svého opus magnum na mysli zrovna toto poučení. Nejspíš je to ale jediná rozumná věc, která z jejího škváru plyne.

V textu se mihnul legendární klavírní virtuóz Artur Rubinstein➚, protagonistou dnešního matiné ale bude jeho zásadní konkurent Vladimir Horowitz a jeho koncert v Carnegie Hall z roku 1968. Na programu je Fryderyk Chopin (Balada g moll, op. 23, Nokturno f moll, op. 55, Polonéza fis moll, op. 44), Domenico Scarlatti (Sonáta E dur, Sonéta G dur), Robert Schumann (Arabeska), Alexander Skrjabin (Etuda d moll, op. 8), Robert Schumann (Snění) a na závěr Horowitzovy brilantní variace na Bizetovu Carmen.