Český internet si užil svůj velký den, kdy se mohl aktuálně zapojit do celosvětové průtrže komentářů na téma, zda má Dylan na cenu za literaturu vůbec nárok. Jestli je spravedlivé, že ji má on, když ji nemá Nabokov. Jestli je stejně zasloužilý jako T. S. Elliot, Hemingway a Steinbeck. Proč ji nedostal Kundera. A co potom?

Potom se nestalo vůbec nic. Švédská akademie zveřejnila své rozhodnutí ve čtvrtek 13. října, Bob Dylan ten samý den koncertoval v Las Vegas a ani se o tom nezmínil. Není divu – na koncertech přestal s publikem mluvit asi před čtvrt stoletím.

Bob Dylan je jeden z autorů mimo klasickou hudbu, jehož tvorbu dost slušně znám, mám ji rád, a cenu mu přeji. Myslím, že mu ji měli udělit dávno, protože dostal literaturu do rocku. Tedy tam, kde by ji před ním nikoho nenapadlo hledat. A skrze něj šlo literární sdělení k lidem, kteří by se k němu jinak sotva prokousali.

A ještě jedna věc. Když dostal Nobelovu cenu za literaturu v roce 1984 Jaroslav Seifert, říkal, že ji vnímá jako ocenění celé generace. Odlesk jeho ocenění tedy dopadl i na jeho souputníky, především na Vladimíra Holana. Dylan sice neříká nic, ale sám za sebe jeho nobelovku vnímám jako cenu pro generaci autorů, která vymyslela písničky s básnicky formulovanými postoji a mnohovrstevnatým obsahem. Pro Leonarda Cohena, Joni Mitchell, Neila Younga a spoustu dalších.

Dnešní matiné je záhadné jako Dylanovy texty z období jeho „surrealistických výletů“ ve druhé polovině 60. let. Hudební směs na tuto neděli inspirovala píseň Desolation Row, která uzavírá album Highway 61 Revisited z roku 1965. Řečištěm slov plným meandrů, ostrůvků, klamných tišin a zpětných proudů se prochází „superhuman crew“, v níž jsou:

Cinderella (Popelka) zastoupená dnes předehrou ke stejnojmenné opeře Gioachina Rossiniho. Herečka Bette Davis, která zazpívá píseň I’ve Written a Letter to Daddy z filmu Whatever Happened to Baby Jane?

Kain a Ábel dostanou šanci v přesmyknuté písni Cain and Able, kterou napsal a zpívá Josh Kelley. Hunchback of Notre Dame (hrbáč od Matky Boží) přichází se svou písní v disneyovské podobě.

Good Samaritan, tedy milosrdný Samaritán a podobenství o něm posloužilo jako předloha pro Cantatu misericordiae Benjamina Brittena zastoupenou dnes krátkým výsekem. Ophelia či Ofélie přichází se sopránem Joan Sutherland a árií z opery Ambroise Thomase Hamlet.

Noe se anglicky jmenuje Noah a když se k němu přidá „and the Whale“ vznikne kapela, která dnes paradoxně přispěje písní Blue Skies. Einstein se v opeře Philipa Glasse ocitne na pláži. Robin Hood se zjeví v hudbě skupiny Clannad k seriálu Robin of Sherwood z roku 1984.

Dr. Filth a Nero’s Neptune jsou postavy bez přesné identity, patří jim píseň Toma Waitse Who Are You. Phantom of the Opera – tedy Fantom Opery – přichází s klíčovou písní stejnojmenného muzikálu Andrewa Lloyda Webbera z roku 1986, filmová podoba vznikla o osmnáct let později. Casanova se objeví ve scéně s tančící loutkou z filmu Federica Felliniho, hudbu napsal Nino Rota.

Ezra Pound se matiné zúčastní osobně v roli posluchače, verše mu předčítá režisér Pier Paolo Passolini. T. S. Eliot – jeden z Dylanových předchůdců mezi laureáty Nobelovy ceny – je zastoupený básní The Hollow Men. V Coppolově filmu Apocalypse Now ji čte Marlon Brando.

Dnešní matiné je spíš guláš než virtuální koncert. Míchanice, která vznikne skoro pokaždé, když se při sestavování programu nehledí na hudbu, ale na všechno ostatní. A sotva někomu pomůže k rozhodnutí, zda Dylan cenu dostat měl, či neměl. Na které straně jste vy? Napište mi do komentářů. Billy Bragg vám k tomu bude hrát závěrečnou píseň matiné, kterou text Desolation Row rovněž zmiňuje: Which Side Are You On?