Tag: virtuální matiné

  • Příroda, město, smrt a otevřená srdce

    Zlatá brána otevřena, kdo do ní vejde, tomu hlava sejde – dětská říkanka, v níž je přítomna neodvratná smrt. To si uvědomíte, když tisíckrát omletou hříčku přezpívá Dagmar Andrtová-Voňková. Především jí, ale také trochu sdružení Šafrán je dnešní matiné věnováno.

  • Ladislav Vycpálek a poslední věci člověka

    Kdo se v pátek roznemůže, tomu žádný nepomůže… naštěstí už je neděle, takže chořte po libosti. Pokud se vám s tím povedlo začít předevčírem, raději už o nic zbytečně neusilujte. Jak praví lidový text, je to zbytečné. Dnes si připomínáme Památku zesnulých čili Dušičky a učiníme tak s kantátou Ladislava Vycpálka.

  • ,

    Ryba a Eben: lidová zbožnost kdysi a dnes

    Jakub Jan Ryba je možná nejpopulárnější a zároveň nejopomíjenější český skladatel. Českou mši vánoční asi opravdu slyšel každý, když ne doma nebo v kostele, tak aspoň v nákupním centru nebo na vánočních trzích. Jinak si na něj ale sotva někdo vzpomene, tak udělejme výjimku, když se před 249 lety narodil.

  • ,

    Jan Novák a Karel Husa: čeští skladatelé v emigraci

    Hudba v sobě neobsahuje žádná konkrétní sdělení, nebo je alespoň těžké je najít. Na jedné straně to způsobuje, že se o ní strašně špatně mluví a píše, na druhé straně se dobrý hudebník uživí všude bez ohledu na jazyk. Dnešní matiné je věnováno Janu Novákovi a Karlu Husovi – dvěma českým skladatelům v emigraci.

  • , ,

    Josef Krips: Dalibor po vídeňsku

    Zítra si připomeneme čtyřicáté výročí úmrtí rakouského dirigenta Josefa Kripse. Jakkoli to byl především oslavovaný interpret mozartovský, k Roku české hudby nejméně jedním počinem přece jen patří: zůstala nám po něm mimořádná nahrávka Smetanovy opery Dalibor.

  • ,

    Osvobození a stín smrti nad Vysočinou

    Před sedmdesáti lety a třemi dny byl v Hřištích u Přibyslavi zastřelen generál Vojtěch Luža. V legiích mu přezdívali „Boris Hrozný“, odmítal přijmout Mnichov i kapitulaci, vstoupil do domácího odboje, ale konce druhé světové války se nedožil. Jako jediný český generál během ní zahynul se zbraní v ruce.

  • ,

    Punto a Baborák. Na českou hudbu od lesa

    Umělci na rohu, rohofrci, nárožní frkatelé… tak tituloval svoje kamarády z orchestru Národního divadla tenorista Karel Burian. Hráčům na lesní roh je věnováno i dnešní matiné. Před 268 lety se totiž narodil český virtuóz na tento obtížný nástroj Jan Václav Stich, který ve světě proslul pod jménem Giovanni Punto.

  • ,

    Buduj vlast, posílíš mír. A zaženeš pochybnosti

    Když někdo umí skládat, pozná se to na všem – na vlasteneckých sborech, budovatelských kantátách i symfoniích. Zítra by oslavil sto páté narozeniny skladatel, politický člověk, funkcionář, věrný i pochybující člen komunistické strany Václav Dobiáš.

  • Hlas Boží, hlas lidu. Polyfonie z časůdávno i nedávno minulých

    Vlastně nevím, jestli znám v hudbě větší krásu než zpěv. Když zpívá moc hlasů pohromadě, tak je to krása mnohonásobná. A co teprve když někdo umí pro hlasy skládat a sbor nebo ansámbl to dobře provede.

  • ,

    Siegfried a Hubička. Pro spásu světa i venkova

    Kdo zachrání jednoho člověka, jako by zachránil celý svět. Siegfried překonal odpor boha Wotana i hradbu plamenů, aby polibkem probudil Brünnhildu. Lukáš se přestal hádat s Vendulkou o hubičku, veřejně se jí omluvil a překonal sám sebe.