• Svantovítův konec a věčné světlo do slovanské tmy

    Slavnost Zmrtvýchvstání přelomila smutek pašijového týdne do radostné části Velikonoc. Připomeňme si, jak se ke Slovanům dostalo křesťanství a co je to věčná naděje. Jí bude také patřit závěrečné sláva.

  • , , ,

    Všem rušitelům a fotografům hlavy dolů

    Včera jsem viděl v Redutě premiéru hudebně dramatického opusu Moc Art aneb Amadeus v Brně, kterou sepsali Miloš Štědroň, Milan Uhde a Vladimír Morávek – ten představení i režíroval. Podrobnou recenzi chystám, ale přece jen se musím svěřit s jednou maličkostí, která nemá s dílem ani samotnou inscenací skoro nic společného.

  • ,

    Podle skutků poznáte je. Řecké pašije

    A když vjel do Jeruzaléma, zbouřilo se všecko město, řkouce: „I kdo jest tento?“ Zástupové pak pravili: „Toto jest ten Ježíš, prorok z Nazaréta Galilejského.“ Je Květná neděle, vstupujeme do pašijového týdne. Pro dnešní matiné jsem proto vybral operu Řecké pašije Bohuslava Martinů.

  • ,

    Prožitkové záznamy ze Zápisníku zmizelého

    Vášnivá hudba zachycená prsty namočenými v tuši přímo na papír – v Památníku Leoše Janáčka začala minulý týden výstava Prožitkové záznamy Inge Koskové.

  • ,

    Na sever! Se Smetanou i místními autory

    Před sto pěti lety dosáhl americký námořní důstojník Robert Peary severního pólu. Možná. Spory o jeho prvenství dnes ponecháme stranou a vypravíme se k severu s hudbou. Ne sice úplně na pól, ale zůstaneme ve Švédsku, kde působil Bedřich Smetana a Yngve Sköld, a nakonec se podíváme za dánským skladatelem Emilem Hartmannem.

  • , ,

    Alfred Brendel, klavírista v kraji divů a za zrcadlem

    Ludwig van Beethoven: Sonáta č. 32 c moll, op. 111 Pokud chcete vědět, co Mozart, Beethoven a Schubert ve svých klavírních kusech doopravdy napsali, pusťte si nahrávky Alfreda Brendla. Někteří kritici označovali jeho hru za příliš rozumářskou a pedantickou, vycházel jim z toho jakýsi suchar. Já bych si takových sucharů vzal na pustý ostrov plnou bednu, stejně vždycky…

  • Konkrétně a rovnou k věci, prosím

    Dnešní matiné jsem se ze zcela nejasných důvodů rozhodl věnovat konkrétní hudbě. Nebudu se tedy ani pokoušet o vytváření jakýchkoli vysvětlení – prostě se s tím smiřte. Podíváme se na ni krátce od série cvičení přes perfektní výtvor až po pěknou aplikaci pro širší publikum.

  • Jaro a symfonická lyrika

    Tématem dnešního matiné mělo být původně jaro, které zaútočilo stejně prudce, jako své pozice zase opustilo. Zůstala z něj ale jen předehra Otakara Jeremiáše a větší část matiné vyplní Lyrická symfonie Alexandra von Zemlinského.

  • ,

    Příhody lišky Bystroušky, osudové ženy z adamovských lesů

    Národní divadlo přivítalo jaro oslavou věčné obnovy života. Příhody lišky Bystroušky v režii Ondřeje Havelky dopadly velmi dobře, výhrady tentokrát směřují především k hudebnímu nastudování Roberta Jindry.

  • , ,

    Jenovéfa – věčně, nikdy, nebo teď

    Jediná opera Roberta Schumanna se v repertoáru operních divadel moc neobjevuje a její scénické uvedení je výjimečné i ve světovém měřítku. Jakkoliv dramaturgický plán ostravské opery vypadá při teoretickém zkoumání bezvadně a vyloženě láká k návštěvě, Jenovéfu zabilo při vší její neobvyklosti především provedení. V rámci ostravského divadla není ani tak na místě otázka proč Jenovéfu hrát, ale jak ji hrát.