Před sto pěti lety dosáhl americký námořní důstojník Robert Peary severního pólu. Možná. Spory o jeho prvenství dnes ponecháme stranou a vypravíme se k severu s hudbou. Ne sice úplně na pól, ale zůstaneme ve Švédsku, kde působil Bedřich Smetana a Yngve Sköld, a nakonec se podíváme za dánským skladatelem Emilem Hartmannem.

Bedřich Smetana (1824–1884) se do Götteborgu odstěhoval v roce 1856, působil tam pět let jako dirigent Filharmonické společnosti, soukromě učil a samozřejmě také skládal. Z trojice jeho “švédských” symfonických básní ovlivněných tvorbou Franze Liszta si poslechneme poslední. Je jí Hakon Jarl na motivy stejnojmenného eposu Adama Oehlenschlägera – v díle dánského básníka o norském králi zhudebněném ve Švédsku se nám severské země pěkně propojí. Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu řídí Rafael Kubelík. Symfonickou báseň stejného názvu – jen asi o třicet let mladší – si poslechneme ještě jednou v závěru matiné, jejím autorem je však Emil Hartmann (1836–1898). Hraje Filharmonie Kodaň, řídí Bo Holten. Mezi dvě symfonické básně jsem zařadil Koncert pro housle a orchestr d moll Yngve Skölda (1899–1992) z roku 1941. Na housle hraje Tobias Ringborg, Symfonický orchestr švédského rozhlasu řídí Tuomas Ollila.