Tématem dnešního matiné mělo být původně jaro, které zaútočilo stejně prudce, jako své pozice zase opustilo. Zůstala z něj ale jen předehra Otakara Jeremiáše a větší část matiné vyplní Lyrická symfonie Alexandra von Zemlinského.

Oba skladatele spojuje silný vztah k hudbě Gustava Mahlera, která pro ně byla významným východiskem. Oba také byli šéfy pražských operních domů. Otakar Jeremiáš (1892–1962) byl šéfem opery Národního divadla, ze zdravotních důvodů funkci opustil a působil nadále v opeře jako předseda uměleckého poradního sboru. Alexander von Zemlinsky byl v letech 1911–1927 šéfem Německého městského divadla (dnešní Státní opera). Především Zemlinsky vytvořil v Německém divadle interpretační epochu a jako vysoce kvalitní konkurence měl nepřímý vliv i na úroveň opery Národního divadla, kterou v jeho časech vedli Karel Kovařovic a Otakar Ostrčil. Otakar Jeremiáš se do českého hudebního života kromě kompoziční činnosti zapsal také jako šéf symfonického orchestru pražského rozhlasu, předseda Československého svazu skladatelů a teoretickými pracemi.

V úvodu dnešního matiné uslyšíme symfonickou předehru Jaro Otakara Jeremiáše, Symfonický orchestr českého rozhlasu řídí Stanislav Bogunia. Naváže na ni Lyrická symfonie (Lyrische symphonie) Alexandra von Zemlinského pro orchestr, baryton a soprán na verše Rabíndranátha Thákura. Zpívají Solveig Kringelborn a Juha Uusitalo, Philharmonia Orchestra řídí Esa-Pekka Salonen.