Dnešní matiné jsem se ze zcela nejasných důvodů rozhodl věnovat konkrétní hudbě. Nebudu se tedy ani pokoušet o vytváření jakýchkoli vysvětlení – prostě se s tím smiřte. Podíváme se na ni krátce od série cvičení přes perfektní výtvor až po pěknou aplikaci pro širší publikum.

Konkrétní hudba (v jazyce země, kde vznikla, musique concrète) pracuje s konkrétními zvuky. Nehraje se tedy na housle, ale třeba na pokličky, což – jak známo – umí každé malé děcko. Děcko, které z této oblíbené kratochvíle udělalo umění, se jmenovalo Pierre Schaeffer (1910–1995). Na úvod si od něj poslechneme Cinq études de bruits (Pět hlukových etud, 1948) – sérii skladeb pro různé zdroje zvuku. Jsou to Étude aux chemins de fer (00:00, Etuda pro železnici; hrají vlaky), Étude aux tourniquets (02:53, Etuda pro obrtlíky; káči a perkuse), Étude violette (04:52, Fialová etuda; zvuky klavíru nahrál Boulez), Étude noire (08:12, Černá etuda; zvuky klavíru nahrál Boulez) a Étude pathétique (12:11, Patetická etuda; kastroly, loď, zpěv, řeč, harmonika, klavír). Od děcka přejdeme k dospělému, kterým je Miloslav Ištvan (1928–1990) – vybral jsem jeho kompozici Ostrov hraček z roku 1968. A na závěr přijde skladba Prelude to the Afternoon of a Sexually Aroused Gas Mask (Odpoledne sexuálně vzrušené plynové masky). Napsal ji Frank Zappa (1940–1993) a hraje ji jeho tehdejší kapela Mothers of Invention na albu Weasels Ripped My Flesh z roku 1970.