A když vjel do Jeruzaléma, zbouřilo se všecko město, řkouce: „I kdo jest tento?“ Zástupové pak pravili: „Toto jest ten Ježíš, prorok z Nazaréta Galilejského.“ Je Květná neděle, vstupujeme do pašijového týdne. Pro dnešní matiné jsem proto vybral operu Řecké pašije Bohuslava Martinů.

Řecká vesnice, Bílá sobota, kněz Grigoris vybírá představitele rolí do pašijových her pro příští rok. Přichází zástup uprchlíků z jiné vesnice, kterou vypálili Turci. Uprchlíci prosí o pomoc, mají hlad, chtějí kousek nevyužívané půdy, kde by se mohli usadit. Na jejich stranu se staví především představitel Krista Manolios, postupně i ostatní představitelé apoštolů a povětrná Kateřina – Magdaléna. Pašijové role se propletou s jejich skutečnými životy. Obecní vrchnost v čele s Grigorisem se postaví proti, Manolios je jako nebezpečný buřič exkomunikován z církve a zabíjí ho Panaitos – představitel Jidáše. Svědectví o víře bylo vydáno skutky dobrými i hroznými.

Řecké pašije napsal Bohuslav Martinů na motivy románu Nikose Kazantzakise Kristus znovu ukřižovaný. Opera má dvě verze, dnes jsem vybral tu první, syrovější. Dlouho byla pokládána za ztracenou, pro operní festival v Bregenzu ji zrekonstruoval Aleš Březina➚. Krásnou inscenaci vytvořil David Pountney a v lednu 2005 jsme ji mohli vidět jako fantastický epilog předchozího Roku české hudby. Přijel s ní hostovat do Brna soubor z Covent Garden, roli kněze uprchlíků Fotise zpíval Willard White, Kateřinu Marie McLaughlin, Manolia Matthew Elton Thomas. V nejlepším světle se předvedl sbor i orchestr Janáčkovy opery, dirigoval Christian von Gehren a snad se tehdy i uvažovalo, že by se stal v brněnské opeře šéfdirigentem. Ať už je to pravda, nebo ne – nestalo se tak. Mezi českými pěvci v menších rolích zazářil Richard Novák v roli starého muže, který se nechává pohřbít v základech nové vesnice. V rozhovoru➚ mi říkal, že ho inspiroval Karel Berman. Publikum přijalo celou inscenaci s nadšením, které prudce kontrastovalo s vysmívanou Její pastorkyní z ledna 2004, kterou rovněž režíroval Pountney. Ta režie byla velmi krásná a smáli se jí hlupáci – zdála se jim málo krojovaná, obrovskému soukolí mlýna v prvním dějství přezdívali “Temelín” a podobné nesmysly. Princip té inscenace byl přitom velmi podobný jako u Řeckých pašijí – v Pastorkyni si ale Pountney drze dovolil vložit ruku na brněnské poklad. Díky za to ještě zpětně.

Dnešní video pochází z premiérové inscenace v Bregenzu z roku 1999, diriguje Ulf Schirmer, režie David Pountney, scéna a kostýmy Stephan Lazaridis. Účinkují Nina Stemme (Kateřina), Christopher Ventris (Manolios), Egils Silins (Fotis), Esa Ruuttunen (Grigoris) a další, Wiener Symphoniker, Moskevský komorní sbor a dětský sbor Bregenz Musikhauptschule.