Slavnost Zmrtvýchvstání přelomila smutek pašijového týdne do radostné části Velikonoc. Připomeňme si, jak se ke Slovanům dostalo křesťanství a co je to věčná naděje. Jí bude také patřit závěrečné sláva.

Dnešní matiné začíná na Rujáně – ne na dovolené, ale zničením chrámu pohanského boha Svantovíta a pokřtěním Slovanů na Arkoně. Události z dob našich dávných a vzdálených předků ztvárnil Zdeněk Fibich (21. 12. 1850 – 15. 10. 1900) ve své poslední opeře Pád Arkuna (premiéra 9. 11. 1900) na libreto Anežky Schulzové. Mnohovrstevnaté a po všech stránkách ambiciózní dílo se na jevištích neuchytilo, vydaná není ani jediná kompletní nahrávka. My si dnes poslechneme alespoň nádhernou dramatickou předehru, spíš symfonickou báseň. Po příchodu křesťanství už si můžeme dovolit postavit do centra koncertu Cor Jesu (Srdce Ježíšovo), tedy Symfonii č. 9 současného skladatele Františka Gregora Emmerta (19. 5. 1940). Na závěr jsem zařadil část Gloria ze Mše D dur Antonína Dvořáka – Sláva na výsostech Bohu se dnes ozývalo v kostelech poprvé po čtyřicetidenním půstu. Nový život ve všech významech je pro letošní rok oficiálně tady.