Category: Nálady, dojmy, upomínky

  • , ,

    Módní policie v opeře. Převlečená krajina, unikátní modely, přestrojení lidé

    Šaty, jak známo, dělají člověka. Operu sice nedělají kostýmy, ale bez nich to v ní také nejde. Můžou dokonce charakterizovat postavu a nakonec je jen málo rolí, které by se obešly úplně bez kostýmu – snad kromě Venuše v Tannhäuserovi. Jevištní dress code může mít tisíc podob i funkcí.

  • , ,

    Georg Solti ✝ 5. 9. 1997

    Když po dirigentovi zůstane perfektní studiová nahrávka Prstenu Nibelungova, má spolehlivě zaděláno na nesmrtelnost. Georg Solti (1912–1997) byl ale hudebník takových kvalit, že je k němu nespravedlivé spojovat ho s jediným počinem, ať už jakkoli mimořádným.

  • , ,

    Josef Wenzig. Německé texty pro základy Národního divadla

    Svůj operní styl zformoval Bedřich Smetana hrdinskou operou Dalibor, k nejkomplikovanější hudebně-dramatické stavbě dospěl v Libuši. U zrodu obou mimořádných děl vnímaných jako národní poklady přitom stála německá libreta. Jejich autorem byl Josef Wenzig.

  • , ,

    Němá z Portici. Výbuch sopky a revoluce

    Je to možná k neuvěření, ale bývaly doby, kdy opera dokázala rozohnit publikum natolik, že se vyhrnulo z divadla a zahájilo revoluci. Stalo se to v Belgii v roce 1830 po představení Němé z Portici. Napsal ji Daniel Auber a Richard Wagner o ní říkal, že je to hudba žhavá až k spálení. Aspoň dokud…

  • ,

    Mojžíš, Áron a zmatení kolem Jordánu

    Jako dítě jsem byl o prázdninách v Táboře u rybníka Jordán. Ještě jsem nechodil do školy, ale už jsem uvažoval v mírně rozvitých větách a občas mi uvízlo v hlavě nějaké slovo. Tyto prázdniny byly první, které jsem si aspoň zhruba zapamatoval – bohužel. Získal jsem z nich velmi nesprávnou představu o tom, co je to Jordán i Tábor. V mém životě se zrodila první velká…

  • , ,

    Sto čtyřicet let Soumraku bohů

    Soumrak bohů je jedna z nejkrásnějších oper v dějinách žánru. Už samotný název vyvolává temné chvění a předtuchu neodvratného konce. Richard Wagner ale konec bohů nespojuje se zánikem světa nebo civilizace – Valhallu sice strávily plameny, Rýn si vzal zpět svoje zlato, ale nad vším se v úplném závěru vznáší motiv vykoupení. Mírní i strašlivý smutek, že úchvatné drama nemá další…

  • ,

    O koncertech bez fraků – díl 1005.

    Zkraťte koncerty, přestaňte hrát ve fracích, ať je to zajímavější pro mladé lidi➚. Tohle přibližování klasiky mládeži se vrací v nepravidelných vlnách pořád znovu a znovu. A návrhy, jak větší atraktivity symfonických koncertů dosáhnout, jsou pořád víc a víc stejné. Ve všech se ale zapomíná na jednu důležitou věc – jaké ty koncerty vlastně jsou.

  • ,

    Klanění českým géniům. Program na tuto neděli i druhou válečnou sezónu

    Je neděle – den, kdy každý slušný člověk přemýšlí, co by udělal ušlechtilého. Pokud vás ještě nic nenapadlo, zde je řešení: přijměte pozvání na cyklus deseti abonentních koncertů – V DOKONALÉM PROVEDENÍ ZA NEJNIŽŠÍ CENY! Dnešní matiné nebude náročné ani tak na čtení, jako spíš na rolování směrem dolů. Obsahuje všech šestnáct potištěných stran z osmnáctistránkového katalogu koncertní sezóny…

  • ,

    Rafael Kubelík. 20 let od smrti dirigenta

    O Rafaelu Kubelíkovi se říkalo, že je to „sametová ruka v sametové rukavici“. Člověk, který jemnými prostředky uměl dosáhnout svého. Jako syn slavného houslového virtuóza Jana Kubelíka byl od dětství obklopený hudbou i dokonalými podmínkami, aby se jí mohl naplno věnovat. Velké jménu u něj ale šlo ruku v ruce s velkým talentem.

  • ,

    Zemřela Patrice Munsel

    Patrice Munsel debutovala v Metropolitní opeře, když jí bylo 17 let. To je strašně brzo na jakýkoli operní debut a navíc – MET si spíš zvala zpěváky ověřené evropskými scénami a na hlavní role především osvědčené hvězdy. Patrice Munsel se stala jednou z věčných tváří slavného operního domu a nic na tom nezmění ani to, že před šesti dny zemřela.