Je neděle – den, kdy každý slušný člověk přemýšlí, co by udělal ušlechtilého. Pokud vás ještě nic nenapadlo, zde je řešení: přijměte pozvání na cyklus deseti abonentních koncertů – V DOKONALÉM PROVEDENÍ ZA NEJNIŽŠÍ CENY! Dnešní matiné nebude náročné ani tak na čtení, jako spíš na rolování směrem dolů. Obsahuje všech šestnáct potištěných stran z osmnáctistránkového katalogu koncertní sezóny 1940–1941 orchestru Českého rozhlasu v Brně.

Mezi organizátory abonentního cyklu je na prvním místě Národní souručenství – jediná politická strana povolená za protektorátu. Členství bylo formální, ale i tak vyhrazené pouze pro muže. Na koncerty nicméně mohly chodit i ženy.

Reklamní jazyk protektorátu se nebál ničeho: označit své koncerty za dokonalé by si dnes nedovolili ani Berlínští filharmonici. Na druhé straně kdo by se chtěl klanět nějakým nedokonalostem.

Pohřební ústav, Alpa, mlékárna, pojišťovna – podle zaměření inzerce byl průměrný věk návštěvníků spíš vyšší už před tři čtvrtě stoletím.

Předplacení výhodné, orchestr Čes. rozhlasu rozšířený, komorní soubory vynikající a sólisté pražští – no nekupte to.

Další inzerce nabízí kromě hudebních nástrojů a bankovních služeb také optické přístroje. Přinejmenším nějaké to divadelní kukátko by se snad abonentům prodat mohlo.

Po cenové nabídce přicházejí také účinkující. Český nonet – nebo jak bychom dnes řekli České noneto – byl v Brně poprvé, proto mu patří dnešní matiné.

Inzerce je je dost často zaměřená na předpokládané potřeby koncertního publika – elegantní obuv, textil, pojištění opuštěné domácnosti. Nebo politura na nábytek – služka může vypulírovat sekretář, než se honorace vrátí.

Reklama se vkrádá i do portrétů. Fotografie šéfa orchestru Českého rozhlasu v Brně Břetislava Bakaly je – stejně jako výkony orchestru – dokonalá a pochází z fotoatelieru Skácel.

Po dlouhé gradaci přichází prostřední dvojstrana a na ní to nejdůležitější: program abonentního cyklu (pro zvětšený náhled klikněte na obrázek). Většina koncertů je postavená jako kombinace osvědčené klasiky či uznávaného žijícího mistra se současnější tvorbou. Tohoto systému se podrží i dnešní program matiné: na prvním místě je Serenáda op. 44 Antonína Dvořáka, na druhém Nonet Svatopluka Havelky.

Mezi dalšími inzeráty zaujme lahvové pivo firmy Fr. Farmačka a konzervy z prodejny Adolfa Jebavého. Kdo po koncertu nejde do restaurace a nechce se mu ani vařit, nemusí zoufat. Z takových zdrojů připraví večeři raz dva.

Po seznámení s cenami vstupenek, účinkujícími i programem je ptáček lapen v síti. Čtenář je již bohorovně zařazen mezi upřímné příznivce abonentních koncertů a nepodpořit českou hudbu mu svědomí sotva dovolí. Jeho chyba, neměl dočítat až sem. Nakladatelství O. Pazdírka vydává legitimace pouze pánům předplatitelům – tehdejší ženy by je pravděpodobně nezvládly vyzvednout.

Praha v Brně➚ byla už v době, kdy většina z nás ještě byla na houbách. Své jméno ale nikomu adekvátně nepředala Akademická kavárna zvaná Akáda. Ještě v 80. letech to byl noblesní podnik, kde měli vařené hovězí se zeleným hráškem a bramborem za 6,50 Kčs a pochopení pro studentské i jiné chlastačky.

Odborný lékař chorob ušních, nosních a krčních může být k užitku jak hudebníkům, tak posluchačům. Inzerce se tehdy zřejmě sháněla dobře: zabírá celých sedm stran, což je skoro polovina katalogu, když nepočítáme prázdné stránky.

Čím programová brožura začala, tím také končí. Na závěr přichází výňatek z projevu dr. Jana Racka na ustavující schůzi Národního souručenství ve Velkém Brně 6. 9. 1940. Projev – nebo alespoň citovaná část – se úzkostlivě drží hudby, vyšších uměleckých a vzdělávacích záměrů a jiných ušlechtilostí. O válce a tehdy drtivě vítězícím Německu ani slovo. Pro větší verzi opět klikněte na obrázek.

Každá dokonalost jednou skončí. Na zadní straně obálky najdeme už jen několik technických údajů a razítko Pazdírkova nakladatelství.