Dnešní matiné se mělo odpíchnout od osobnosti švédského vojevůdce Lennarta Torstenssona. Polní maršál z dob třicetileté války se zapsal do našich dějin tím, že nedobyl Brno. To ale pro dnešek nemělo být všechno. Celý článek »
Huď oslu na loutnu: osel slyší, ale kochání žádného nemá
Jaro, Svatý Grál a osvícení bloudi
20. 3. 2016, 0.01 | Boris Klepal
Věčná obnova přírody i života přichází s každým jarem a je úplně jedno, jestli se tomu říká rovnodennost nebo Velikonoce. Je to každoroční výzva liščí rebelky od Adamova: „Odstraňte staré řády, stvořte nový svět!“ Celý článek »
Max Brod. Průvodce české hudby na cestě do světa
20. 12. 2015, 0.01 | Boris Klepal
„Lidskost, nikoli opernost! – Lidskost, nikoli nacionální nenávist! – není snadné v šílenství tohoto času „vytrvat a prorazit“ s tak samozřejmými zásadami.“ Tak zakončil svou úvahu o překladu libreta Její pastorkyně do němčiny Max Brod. Právě díky němu začalo být Leoši Janáčkovi rozumět ve světě, i když často ne úplně přesně. Celý článek »
Věc Makropulos a Jakub Hrůša. Dva debuty ve Vídeňské státní opeře
15. 12. 2015, 10.25 | Boris Klepal
Heinz Zednik a Laura Aikin. Foto © Michael Pöhn / Wiener Staatsoper
Intenzivnější uvádění Janáčkových oper začalo v roce 2002 inscenací Její pastorkyně, kterou nastudoval Seiji Ozawa a režíroval David Pountney – ta byla v roce 2004 uvedena i v Brně. Od té doby uvedla Vídeňská státní opera všechny Janáčkovy zralé opery kromě Výletů pana Broučka a v posledních letech přichází jedna nová janáčkovská inscenace v každé sezóně. V neděli mělo ve Vídeňské státní opeře premiéru první uvedení Věci Makropulos, jako dirigent se zde poprvé představil Jakub Hrůša. Celý článek »
Vycházení. Odkud, kam, a proč ne?
5. 4. 2015, 0.01 | Boris Klepal
„Loučení, ó loučení, mý srdýčko je celý zkroucený,“ zpívá se ve staré pražské písni. Někdy se ale chce odejít a někdy se odejít dokonce musí. Dnešní matiné je věnováno odchodům, loučením, putováním a cestám, které končí v mlze, a přece se po nich pořád chodí. I Židé kdysi vyšli z Egypta a nakonec došli až ke Zmrtvýchvstání, ale to se v lidském životě moc často nepřihodí. Člověk prostě jde, kam ho vítr nese, a více či méně si namlouvá, že má všechno ve svých rukou. Celý článek »
Zima, průvodci moudrosti a poslové neštěstí. Jak je důležité míti kulicha
15. 3. 2015, 0.01 | Boris Klepal
Jestliže je vám zima na hlavu, nasaďte si kulicha. Jestliže putujete nocí, mějte se na pozoru a kulicha poslouchejte, neboť hlásá pověsti, žetě nablízku neštěstí. Celý článek »
Česká hudba ve světě, premiérách a pro každý den
11. 3. 2015, 15.16 | Boris Klepal
Rusalka, Schwerin, foto Silke Winkler
Staré české přísloví říká „co Čech, to muzikant“. Jsme na svoji hudbu až neuvěřitelně pyšní a věříme, že se líbí celému světu. Otázka je, jak moc o ni svět doopravdy stojí a jak o ni stojíme my sami. Odpověď se snaží nalézt přehled premiér skladeb českých autorů a významných uvedení české hudby v zahraničí. Celý článek »
Butterfly, Lulu, Káťa. Motýlové a roztrhaná krása
1. 3. 2015, 0.01 | Boris Klepal
Motýl patří k nejkrásnějším tvorům světa, o tuto poctu se podle Pavla Eisnera dělí s kočkou a koněm. Madam Butterfly označil za nejsmutnější operu světa Leoš Janáček. Krása a smutek v ní kráčejí ruku v ruce. Celý článek »
Antoni Wit: dovedu si představit i rozhovory se skladateli, kteří už dávno nežijí
18. 12. 2014, 0.54 | Boris Klepal
Dirigoval Berlínské filharmoniky, Staatskapelle Dresden i orchestr curyšské Tonhalle, učila ho i legendární Nadia Boulanger. Kompozici ale studoval u Krzystofa Pendereckého a s polskou hudbou je umělecký i osobní život Antoniho Wita svázán nejvíc. Premiéroval skladby Henryka Góreckého, Wojciecha Kilara, Witolda Lutosławského i svého učitele Krzysztofa Pendereckého, spolupracoval a přátelil se s nimi. Blízký mu ale byl i Olivier Messiaen – Witova nahrávka jeho symfonie Turangalîla patří k těm nejlepším, ceněná je i nahrávka cyklu Má vlast. Antoni Wit přijíždí v lednu do Ostravy dirigovat Janáčkovu filharmonii v programu, který se projde střední Evropou posledního století. Celý článek »
