Tag: Leoš Janáček

  • ,

    Výročí, které minulo. A k němu samé dvojky

    Dnešní matiné se mělo odpíchnout od osobnosti švédského vojevůdce Lennarta Torstenssona. Polní maršál z dob třicetileté války se zapsal do našich dějin tím, že nedobyl Brno. To ale pro dnešek nemělo být všechno.

  • ,

    Jaro, Svatý Grál a osvícení bloudi

    Věčná obnova přírody i života přichází s každým jarem a je úplně jedno, jestli se tomu říká rovnodennost nebo Velikonoce. Je to každoroční výzva liščí rebelky od Adamova: „Odstraňte staré řády, stvořte nový svět!“

  • ,

    Max Brod. Průvodce české hudby na cestě do světa

    „Lidskost, nikoli opernost! – Lidskost, nikoli nacionální nenávist! – není snadné v šílenství tohoto času „vytrvat a prorazit“ s tak samozřejmými zásadami.“ Tak zakončil svou úvahu o překladu libreta Její pastorkyně do němčiny Max Brod. Právě díky němu začalo být Leoši Janáčkovi rozumět ve světě, i když často ne úplně přesně.

  • ,

    Věc Makropulos a Jakub Hrůša. Dva debuty ve Vídeňské státní opeře

    Intenzivnější uvádění Janáčkových oper začalo v roce 2002 inscenací Její pastorkyně, kterou nastudoval Seiji Ozawa a režíroval David Pountney – ta byla v roce 2004 uvedena i v Brně. Od té doby uvedla Vídeňská státní opera všechny Janáčkovy zralé opery kromě Výletů pana Broučka a v posledních letech přichází jedna nová janáčkovská inscenace v každé sezóně. V neděli mělo ve Vídeňské státní opeře premiéru první…

  • ,

    Janáček, Bartók a Novák na zdi Jaromíra Nečase

    „Von pořád čekal, že něco přijde, von pořád čekal, nepřišlo vůbec nic.“ I tak někdy vypadá čekání na téma, až člověku přijde zpráva, že zemřel Jaromír Nečas. Bylo mu třiadevadesát, požehnaný věk vyplnil požehnanou prací, víc mu přeji klid, než abych truchlil.

  • Vycházení. Odkud, kam, a proč ne?

    „Loučení, ó loučení, mý srdýčko je celý zkroucený,“ zpívá se ve staré pražské písni. Někdy se ale chce odejít a někdy se odejít dokonce musí. Dnešní matiné je věnováno odchodům, loučením, putováním a cestám, které končí v mlze, a přece se po nich pořád chodí. I Židé kdysi vyšli z Egypta a nakonec došli až ke Zmrtvýchvstání, ale to se v lidském životě…

  • ,

    Zima, průvodci moudrosti a poslové neštěstí. Jak je důležité míti kulicha

    Jestliže je vám zima na hlavu, nasaďte si kulicha. Jestliže putujete nocí, mějte se na pozoru a kulicha poslouchejte, neboť hlásá pověsti, žetě nablízku neštěstí.

  • , , ,

    Česká hudba ve světě, premiérách a pro každý den

    Staré české přísloví říká „co Čech, to muzikant“. Jsme na svoji hudbu až neuvěřitelně pyšní a věříme, že se líbí celému světu. Otázka je, jak moc o ni svět doopravdy stojí a jak o ni stojíme my sami. Odpověď se snaží nalézt přehled premiér skladeb českých autorů a významných uvedení české hudby v zahraničí.

  • ,

    Butterfly, Lulu, Káťa. Motýlové a roztrhaná krása

    Motýl patří k nejkrásnějším tvorům světa, o tuto poctu se podle Pavla Eisnera dělí s kočkou a koněm. Madam Butterfly označil za nejsmutnější operu světa Leoš Janáček. Krása a smutek v ní kráčejí ruku v ruce.

  • ,

    Antoni Wit: dovedu si představit i rozhovory se skladateli, kteří už dávno nežijí

    Dirigoval Berlínské filharmoniky, Staatskapelle Dresden i orchestr curyšské Tonhalle, učila ho i legendární Nadia Boulanger. Kompozici ale studoval u Krzystofa Pendereckého a s polskou hudbou je umělecký i osobní život Antoniho Wita svázán nejvíc. Premiéroval skladby Henryka Góreckého, Wojciecha Kilara, Witolda Lutosławského i svého učitele Krzysztofa Pendereckého, spolupracoval a přátelil se s nimi. Blízký mu ale byl i Olivier Messiaen – Witova nahrávka jeho symfonie…