Motýl patří k nejkrásnějším tvorům světa, o tuto poctu se podle Pavla Eisnera dělí s kočkou a koněm. Madam Butterfly označil za nejsmutnější operu světa Leoš Janáček. Krása a smutek v ní kráčejí ruku v ruce.

Třídit systematicky něco tak krásného jako motýly vypadá stejně bláznivě jako vnášet systém do umění. Na první pohled neexistuje důvod vytvářet klasifikační tabulky pro čistý zdroj niterného pohnutí. Ale potom si otevřete knihu Motýlové a setkáte se s krásou jiného druhu. „Soustavný popis motýlů, housenek a kukel republiky československé s připojeným návodem, jak je chytati a upravovati pro sbírky“ napsal Karel Exler, lepidopterolog.

Motýlové ve smyslu všeobecném
Vývoj motýlův
Něco ze života housenek
Jak motýl křídla rozpíná
Kterak motýle chytáme, napínáme a do sbírky upravujeme
Pěstování housenek a kukel přes zimu
Užitek a škody motýlů a housenek
Nepřátelé motýlů a housenek

Motýlí život je srovnaný do několika kapitol, jeho lesk i bída se vejde na několik řádků. Jen mezi nepřáteli motýlů není uveden člověk: napichování motýlů do krabic s popisky je zdroj poučení a tím pádem na něm není nic špatného. Škola je hrou a z motýla je najednou bizon, kterého bílý muž vybíjel po tisících a připravil tak řídnoucí kmeny estétů o základní zdroj potravy. I tak ale z kapitoly o škodách působených motýly dýchne kus nostalgie. O hrůzách, které páchá bělásek na zelí a jiném lupení, jsme se ještě ve škole učili. Dnes už jsou motýli vesměs chránění, chytat ani usmrcovat se nesmějí, pořizovat si jejich sbírky je nemožné. Zbývá pouhá kniha, krása typografie, nelogicky číslovaných vyobrazení a jejich barevného tisku na extra kvalitním papíru.

Za krásou motýlího zjevu je ale také krása českého zoologického názvosloví. Hudba je v tomto směru jen žebračka, která se ve většině případů spokojila s tím, co jí hodila do misky italština. Vzrušující svět italské dikce je přitom jen vsugerovaný: allegro con brio, eccitante, appassionato… I slova z nejextatičtějším obsahem jsou pořád jenom slova a neznalému cizinci znějí stejně vrušivě jako osso buco, tortellini con funghi a caffè macchiato. A kolem všech těch italských slov najednou poletuje Ohniváček modrolemovaný, Soumračník jitrocelový, Vřetenuška tužebníková… kolik v takovém poletování může být najednou ironie.

Ta havěť se nám vlastně vysmívá a nutkání vyzbrojit se síťkou, všechnu ji pochytat, udusit ve výparech sirných či kouři tabákovém, pomocí napínadla ji správně vysušit a zařadit do systému, začne být neodolatelné. Motýlí křížová cesta má jen čtyři zastavení a svatý František řádu Lepidoptera pouhé jedno stigma. Samoúčelná krása okouzluje stejně, jako v sobě nese neodolatelné puzení ji zničit. Ale to už kdysi věděl novinář a spisovatel Otto Julius Bierbaum zvaný Möbius nebo též Simplicissimus:

Z toho dá se odvoditi
nehynoucí pravda ta,
chcete-li smrt lehkou míti,
žijte jako prasata.
Neboť krása zářivá
horší osud prožívá,
tu jen každý rve a škube,
cloumá, trhá za živa.

Dnešní matiné zahájí ukázka z opery Madam Butterfly – takto anglicky nazývá svou nastávající ženu Čo-Čo San, Paní Motýl, americký důstojník Pinkerton. Bere si ji jen pro rozptýlení a sňatek podle japonských tradic nebere vážně. Po dlouhé době se pak vrátí z Ameriky, ale jen proto, aby si odvedl jejich dítě, a Butterfly spáchá sebevraždu. Její duet s Pinkertonem ze závěru prvního dějství je ale ještě ze chvíle, kdy se zdá být všechno v pořádku a budoucnost zářivá, přestože nastává večer – Viene la sera. Zpívají Victoria de los Angeles a Jussi Björling, orchestr a sbor Teatro dell’Opera di Roma řídí Gabriele Santini. V závěru matiné uslyšíme úryvek z Káti Kabanové, kterou Leoš Janáček napsal na motivy Ostrovského hry Bouře, ale inspirace Pucciniho Butterfly je přiznaná a silná. Ve finále druhého dějství probíhají dvě paralelní milenecké schůzky – Káti s Borisem a Varvary s Kudrjášem. Osudové splynutí vdané ženy s vysněným partnerem se prolíná s bezstarostnými popěvky mladých milenců, kterým nic a v ničem nebrání. Zpívají Gabriela Beňačková, Dagmar Pecková, Peter Straka a Jozef Kundlák, Českou filharmonii řídí Charles Mackerras. Mezi Butterfly a Káťu jsem vsunul suitu z opery Albana Berga Lulu: neměli bychom zapomínat, že krása je i nebezpečný zdroj chorobné posedlosti. City of Birmingham Symphony Orchestra řídí Simon Rattle, zpívá Arleen Auger.