Alfred Brendel, klavírista v kraji divů a za zrcadlem

1. 4. 2014, 17.41 | Boris Klepal

Ludwig van Beethoven: Sonáta č. 32 c moll, op. 111

Pokud chcete vědět, co Mozart, Beethoven a Schubert ve svých klavírních kusech doopravdy napsali, pusťte si nahrávky Alfreda Brendla. Někteří kritici označovali jeho hru za příliš rozumářskou a pedantickou, vycházel jim z toho jakýsi suchar. Já bych si takových sucharů vzal na pustý ostrov plnou bednu, stejně vždycky něčím překvapí. Celý článek »

Pěvecký večer na JAMU jen tak na okraj

22. 1. 2014, 9.44 | Boris Klepal

Šel jsem v pondělí večer na JAMU v domění, že uslyším absolventský koncert Aleny Nevímové. Místo toho jsem slyšel Pěvecký večer, vystřídalo se několik studentů zpěvu ve velmi rozmanitém repertoáru. Studentské akce mám rád přinejmenším proto, že člověk nikdy neví, co může čekat. Tentokrát to byl dokonce úplně vyměněný program, což byla patrně nějaká administrativní chyba při tvorbě plakátu. Po chodbě nepobíhali žádní rozčilení příbuzní ohlášené absolventky, takže jako by se nic nestalo. Celý článek »

Beethoven, Feldman a klavír

22. 9. 2013, 0.06 | Boris Klepal

Dnešní matiné bude po dlouhé době čistě klavírní a zkombinujeme v něm velkou klasiku s velkou současností. Autorem první skladby je Ludwig van Beethoven (1770–1827), jehož klavírní sonáty mají pro interprety význam „Nového zákona“ a jsou tak někdy označovány. Vybral jsem jednu z nejznámějších, je to Sonáta č. 23 f moll op. 57 zvaná Appassionata. Doznít ji necháme v druhé části dnešního matiné, kterou tvoří Palais de Mari, křehká skladba Mortona Feldmana (1926–1927). Během obou skladeb dnes můžete sledovat noty, pokud to pokládáte za potřebné (nebo posloucháte v kavárně a chcete vzbudit zájem). Celý článek »

Beethoven, Michelangeli: Císařský koncert

28. 4. 2013, 0.14 | Boris Klepal

Pro dnešní matiné jsem vybral klasiku nejklasičtější, Koncert pro klavír a orchestr č. 5 Es dur Ludwiga van Beethovena zvaný též Císařský. Hraje Dánský národní symfonický orchestr, diriguje Jan Krenz, na klavír hraje Arturo Benedetti Michelangeli – jestli ne císař, tak král klavíru určitě.

Celý článek »

Beethovenův trojkoncert ve stínu Asraela

10. 1. 2013, 8.31 | Boris Klepal

Včerejší koncert Filharmonie Brno by bylo možno rozdělit na dvě příliš nesouvisející poloviny. Beethovenův Koncert pro housle, violoncello a klavír i Sukův Asrael jsou pozoruhodné a reprezentativní kompozice, ale hledat mezi nimi nějaké nenásilné spojení se mi zdá téměř nemožné. K Filharmonii Brno se na chvíli vrátil její bývalý ředitel David Mareček, tentokrát jako klavírista.

Orchestr vedený Jakubem Hrůšou byl včera dobře připravený, v dobré formě a podle mého názoru hrál hlavní roli i v první polovině večera. Sólisté byli matní, ztráceli se, a to zdaleka ne jen dynamicky. Chyběl jim především charakterističtější projev, jímž by se výrazně odlišili a postavili se jím před orchestr se vším všudy. Filharmonie Brno hrála měkce a lyricky – na Beethovena možná až příliš, ale to už je věc osobního vkusu. I tak provedení trojkoncertu táhla a orchestrální part přinášel po sólových pasážích vítaná oživení.

Asrael (světová premiéra v roce 1907) Josefa Suka je vynikající dílo české symfonické literatury a byl jsem opravdu rád, že na něj v Brně došlo. Monumentální kompozice s hlubokým duchovním obsahem patří do aktuálního proudu hudby počátku dvacátého století. Pomineme-li tragické okolnosti vzniku související se smrtí Antonína Dvořáka a jeho dcery – tedy Sukova tchána a manželky – ocitáme se v díle mahlerovských kvalit i rozměrů. Podle mého názoru je škoda, že se tento aspekt – tedy zařazení Asraela do světového hudebního kontextu – obecně poněkud opomíjí na úkor mimohudebních výkladů, jakkoli jsou přitažlivé a dojemně působivé.

Jakub Hrůša měl partituru výborně promyšlenou a Filharmonie Brno výborně hrála, v podstatě jsem skoro zapomněl, že koncert měl i nějakou první část (Chuck Berry by mohl Asraelovi dočasně věnovat Roll over Beethoven, kdyby se to ke smuteční symfonii hodilo). K lyrickému zvuku přibyla i značná dávka expresivity, provedení bylo dynamicky pestré, dlouhé gradace držely napjatou pozornost po celou hodinu, kterou Asrael trvá. Orchestr hrál velmi dobře jako celek, pozornost na sebe ale přece jen strhávaly výborné bicí, především tympány, a také sólové pasáže prvních houslí a anglického rohu.

Moje obvyklé výhrady směřují k dramaturgii, která měla před Asraela zařadit vhodnější skladbu. Skvělá byla kombinace s Biblickými písněmi při zahájení festivalu Osterklang před dvěma lety ve Vídni, ale našla by se jistě i jiná a stejně působivá varianta. Koncert se opakuje ještě dnes večer, především díky Asraelovi jej mohu jedině doporučit.

Ludwig van Beethoven: Koncert pro housle, violoncello a klavír op. 56, Josef Suk: Asrael, symfonie pro velký orchestr c moll op. 27. Hudební nastudování – Jakub Hrůša, František Novotný – housle, Michal Kaňka – violoncello, David Mareček – klavír, Filharmonie Brno. 9. 1 .2013, Janáčkovo divadlo, Brno.

Laskavý Mendelssohn, odbytý Beethoven a Brahms

30. 11. 2012, 8.10 | Boris Klepal

Když chcete hrát nesčetněkrát omleté skladby klasicko-romantického repertoáru, hleďte je hrát pořádně. To je můj zásadní vzkaz pro Christopha MülleraFilharmonii Brno po včerejším koncertu. Mendelssohnův houslový koncert dopadl ještě dobře, ale předehra k Fideliovi a Brahmsova druhá symfonie držely pohromadě jen stěží a jakkoliv se publikum nechalo oklamat efektními závěry, k nimž se Christoph Müller upínal, celek opravdu nestál za moc.

Yossif Ivanov, ilustrační foto, zdroj http://londonphilharmonic.wordpress.com

Yossif Ivanov, ilustrační foto, zdroj http://londonphilharmonic.wordpress.com

Celý článek »

Georg Solti a jeho století

21. 10. 2012, 8.28 | Boris Klepal

Před sto lety se narodil vynikající dirigent Georg Solti (1912–1997), poslechněme si tedy koncert Vídeňských filharmoniků zaměřený na kompozice svázané většinou s jeho vlastí. Řídí pochopitelně Georg Solti osobně.

Celý článek »