Včerejší koncert Filharmonie Brno by bylo možno rozdělit na dvě příliš nesouvisející poloviny. Beethovenův Koncert pro housle, violoncello a klavír i Sukův Asrael jsou pozoruhodné a reprezentativní kompozice, ale hledat mezi nimi nějaké nenásilné spojení se mi zdá téměř nemožné. K Filharmonii Brno se na chvíli vrátil její bývalý ředitel David Mareček, tentokrát jako klavírista.

Orchestr vedený Jakubem Hrůšou byl včera dobře připravený, v dobré formě a podle mého názoru hrál hlavní roli i v první polovině večera. Sólisté byli matní, ztráceli se, a to zdaleka ne jen dynamicky. Chyběl jim především charakterističtější projev, jímž by se výrazně odlišili a postavili se jím před orchestr se vším všudy. Filharmonie Brno hrála měkce a lyricky – na Beethovena možná až příliš, ale to už je věc osobního vkusu. I tak provedení trojkoncertu táhla a orchestrální part přinášel po sólových pasážích vítaná oživení.

Asrael (světová premiéra v roce 1907) Josefa Suka je vynikající dílo české symfonické literatury a byl jsem opravdu rád, že na něj v Brně došlo. Monumentální kompozice s hlubokým duchovním obsahem patří do aktuálního proudu hudby počátku dvacátého století. Pomineme-li tragické okolnosti vzniku související se smrtí Antonína Dvořáka a jeho dcery – tedy Sukova tchána a manželky – ocitáme se v díle mahlerovských kvalit i rozměrů. Podle mého názoru je škoda, že se tento aspekt – tedy zařazení Asraela do světového hudebního kontextu – obecně poněkud opomíjí na úkor mimohudebních výkladů, jakkoli jsou přitažlivé a dojemně působivé.

Jakub Hrůša měl partituru výborně promyšlenou a Filharmonie Brno výborně hrála, v podstatě jsem skoro zapomněl, že koncert měl i nějakou první část (Chuck Berry by mohl Asraelovi dočasně věnovat Roll over Beethoven, kdyby se to ke smuteční symfonii hodilo). K lyrickému zvuku přibyla i značná dávka expresivity, provedení bylo dynamicky pestré, dlouhé gradace držely napjatou pozornost po celou hodinu, kterou Asrael trvá. Orchestr hrál velmi dobře jako celek, pozornost na sebe ale přece jen strhávaly výborné bicí, především tympány, a také sólové pasáže prvních houslí a anglického rohu.

Moje obvyklé výhrady směřují k dramaturgii, která měla před Asraela zařadit vhodnější skladbu. Skvělá byla kombinace s Biblickými písněmi při zahájení festivalu Osterklang před dvěma lety ve Vídni, ale našla by se jistě i jiná a stejně působivá varianta. Koncert se opakuje ještě dnes večer, především díky Asraelovi jej mohu jedině doporučit.

Ludwig van Beethoven: Koncert pro housle, violoncello a klavír op. 56, Josef Suk: Asrael, symfonie pro velký orchestr c moll op. 27. Hudební nastudování – Jakub Hrůša, František Novotný – housle, Michal Kaňka – violoncello, David Mareček – klavír, Filharmonie Brno. 9. 1 .2013, Janáčkovo divadlo, Brno.