Včerejší Koncert pro Brno v Besedním domě bych vlastně neměl vůbec komentovat, protože ho ve spolupráci s Filharmonií Brno pořádal portál Brno – město hudby, na jehož tvorbě se podílím. Takže si většinu dojmů nechám pro sebe a jen se zmíním, že Magdalena Kožená zpívala Wolfovy a především Schubertovy písně bezvadně a doprovázel ji skvělý varhaník Christian Schmitt. Varhanní úpravy dodávaly písním nečekaný rozměr a napadlo mě, že ještě o něco stylovější frajeřina by byla úprava Schuberta pro harmonium. V úvodu zpívala “velká” Kantiléna a na závěr společně s Koženou přípravka zvaná Sluníčka. Ta se od včerejška jmenuje Magdalénka, protože naše slavná mezzosopranistka převzala nad sborem, v němž kdysi začínala, záštitu. Je hezké, že to udělala ještě živá a při plném vědomí – má to opravdovou váhu a znamená to i pro sbor něco hmatatelného. Ostatně mizerných souborů s ukradenými jmény mrtvých hudebníků je na světě dostatek, jihlavská Filharmonie Gustava Mahlera by mohla vyprávět.

V brněnské MFDnes využili příležitosti a věnovali hudbě skoro celou stranu, především rozhovoru s prof. Alenou Veselou, která již dlouho usiluje o vybudování nového koncertního sálu v Brně. Byl jsem požádán o vyjádření k tématu, odpověděl dle zdvořilé žádosti na “maximální množství otázek”, navíc mě povzbudila věta “těším se na třeskutý materiál”. Bohužel tam z něj zbyly jen dvě nudné věty, takže jej publikuji aspoň zde.

1. Jak je na tom Brno s možností kvalitní prezentace hudby oproti jiným městům v republice a v Evropě?
Brno je na tom s možnostmi stejně jako kdokoliv jiný, jestli ne lépe. Má svou regionální televizi, rozhlas i tisk, internet tu také funguje. Jde spíš o to, jak těchto možností využívá a jestli má co prezentovat. Brněnský hudební život je celkem pestrý, i když musím realisticky říct, že pokud máte náročnější vkus a nestačí vám konvenční repertoár, tak už musíte často jezdit jinam. To platí od opery až po kluby. Abych se ale vrátil k možnostem prezentace, jde také o to, jak je mediálně zajímavá hudba sama o sobě, a obávám se, že je to spíš bída. Říkám to samozřejmě nerad, ale není to pro většinu lidí velké téma do diskuse a naše mainstreamová média – včetně MFDnes – mu až na výjimky přizpůsobivě nepřejí. Redaktoři na tom nejsou o nic lépe než laická veřejnost, kvalitu nerozpoznají a nejsou schopní reagovat na nic jiného než na mediálně spolehlivá jména. Kdyby dnes nezpívala Magdalena Kožená, což je jedna z mála skutečných celebrit v tomto státě, po hudbě by zase neštěkl ani pes. A ještě se k tomu musí přifařit problém koncertního sálu, aby to byl aspoň nějaký “boj” a “téma”. Já už několik let píšu svůj Zápisník zmizelého, letos na jaře jsem se přidal k portálu Brno – město hudby, takže se tu hudební publicistiku snažím trochu rozhýbat a podílet se na platformách, kde by byla hudba přirozeně doma. Mrzí mě ale, že je z běžného života prakticky vydělená – i vaše noviny jsou toho obrazem.

2. Čím (ne)vyhovují současné prostory pro koncertní příležitosti v Brně?
Není tu velký sál s dobrou akustikou, to je jediný zásadní problém. Mám tím na mysli prostor alespoň jako Janáčkovo divadlo (ale spíš i větší, třeba s variabilní kapacitou). Mohl by tam mít velké koncerty JazzFestBrno, mohla by tam hrát Filharmonie Brno, která jde kvalitativně hodně nahoru a svůj kmenový repertoár – tedy velké symfonie – nemá kde provádět. V Janáčkově divadle je suchá, škaredá akustika, zvuk orchestru to úplně ničí. Je potom těžké pozvat i kvalitní umělce ze zahraničí. U nás to možná zní neuvěřitelně, ale jim jde často i o pověst, nejen o honorář, a ve špatných podmínkách prostě nechtějí hrát. Pravidelnější konfrontace s interpretační špičkou by časem mohla pozvednout i obecný vkus publika, které by potom kvalitu lépe rozeznávalo, požadovalo by ji běžně a nenechalo se tak lehce opít každým rohlíkem. Současné standing ovation po kdejakém průměrném koncertu jsou k smíchu.

3. Bojuje za pořádný koncertní sál i Magdalena Kožená? Jak a s jakými argumenty?
Magdalena Kožená se ke koncertnímu sálu v Brně vyjádřila několikrát, naposledy při příležitosti dnešního koncertu a mluvila vždy o tom, že koncertní sál potřebujeme. Jsem samozřejmě rád, že se za tu věc z pozice své hudební autority staví.

4. Kde by měl pořádný koncertní sál v Brně stát, co jeho stavbu brzdí a čím se tato situace stává neudržitelnou?
Podle existujícího projektu je pro něj určeno místo za Besedním domem, ale kde by opravdu měl stát, je otázka, která asi souvisí s celkovou koncepcí brněnského kulturního života. Ta potřebuje všeobecnou reformu, je potřeba se podívat i na příspěvková divadla, dát tomu všemu nějaký rozumný směr a stanovit si postupné cíle. Občas mám takové divoké sny, že bych nechal zbourat Janáčkovo divadlo, koncertní sál postavil místo něj a Mahenovo divadlo bych upravil pro operní provoz, který tam kdysi byl. To je ale spíš utopie. Stavbu brzdí nejspíš nedostatek peněz a také nekoncepčnost, která je brněnskému magistrátu zřejmě vlastní. Je dobré si ale uvědomit, že o novém koncertním sále se začalo mluvit už před více než šedesáti lety. Je to vleklý problém, ale jeho faktické řešení by mohl nastartovat třeba primátor, který by za sebou chtěl nechat opravdu trvalou a pozitivní stopu. Neudržitelného na současné situaci není nic kromě toho, že tu žijeme jako opice a skoro nikomu to nevadí.

5. Prý se v Brně mají stavět nové varhany – kde a proč opět mimo nový koncertní sál? Ostatně: Jaké možnosti varhanních koncertů v Brně dnes máme? Jsou dostatečné?
Pokud vím, nové varhany se mají stavět v chrámu Nanebevzetí Panny Marie (u jezuitů), což by možnost varhanních koncertů zřejmě do značné míry řešilo. Nemám o tom ale žádné bližší informace a koncertní sál bych do toho už vůbec nemíchal. Varhanní koncerty v kostelech jsou svébytná kategorie, která k solidnímu hudebnímu životu patří, i kdyby tu bylo deset koncertních sálů.

6. Co byste k tématu dodali sami za sebe?
Dodal bych především to, že problém Brna není jen koncertní sál, ale celková koncepce kulturního života. Já hudbu bezmezně miluju, takže bych byl samozřejmě rád, kdybychom tu pořádný sál měli. Vnímat jeho stavbu jako samostatný problém by ale byla chyba.