Tag: Janáček Brno

  • Morava, chodníček, Bystrouška a mlhy

    Po festivalových večerech s Janáčkovou hudbou se dobře usíná, během festivalových matiné se radostně probouzí. Dokonce i nám, kdo se jinak mentálně probouzíme až po poledni.

  • ,

    Původní Šárka a konvenční mládí

    Druhou světovou premiérou festivalu Janáček Brno 2010 bylo uvedení původní verze Janáčkovy operní prvotiny Šárka. Při ztvárnění autorova operního mládí dostalo příležitost i mládí současné – všichni zúčastnění umělci si své místo v operním světě teprve hledají.

  • ,

    Šárka, Ariadna a hra na mýtus

    Hravé, výtvarně téměř komiksové pojetí a dominantní ženské hrdinky spojovaly dvě odlišně myšlené opery: prvotinu Leoše Janáčka Šárka a snovou Ariadnu, pozdní dílo Bohuslava Martinů.

  • Janáček, Schulhoff a Mendelssohn v jednom duchu

    Henschel Quartett v Mozartově sále brněnské Reduty exceloval a dokázal interpretačně sjednotit i dvě poněkud nesourodé části koncertu. Jeho výkon byl zcela suverénní, přestože místo stabilně uváděného Markuse Henschela hrál na housle Conrad Muck.

  • ,

    Káťa Kabanová ve světle a pohybu

    Událostí festivalu Janáček Brno 2010 měla být Káťa Kabanová v režii Roberta Wilsona a do značné míry jí také byla. Nastudovala ji opera Národního divadla v Praze. Režisér pracuje s oproštěnými výrazovými prostředky, ovšem perfektně promyšlenými a dotaženými do nejmenších detailů. Stylizovaný pohyb, výrazné gesto, mimika, světlo a tvar jsou stavebními kameny jeho inscenací. Realistické, civilní divadlo je zcela zapomenuto. Všechno do…

  • , ,

    Divadlo jako velká iluze

    V Brně se konečně objeví inscenace režiséra Roberta Wilsona, Janáčkova Káťa Kabanová. Sice pouze jako gastšpíl pražského Národního divadla, ale přece. Styl Wilsonovy práce ve stručnosti popsal Roman Sikora v souvislosti s čerstvou inscenací Čapkovy Věci Makropulos, tak jej nebudu zbytečně dublovat. Jen bych dodal, že jím zmíněný vliv na německé divadlo byl silně patrný i v nedávné…

  • ,

    Schönberg – Kandinskij – Mnichov

    Komponovaný hudebně-dramatický pořad Pocta atonalitě a abstrakci ve foyer Janáčkova divadla byl připomínkou mnichovského koncertu z roku 1911. Vasilij Kandinskij na něm poprvé slyšel díla Arnolda Schönberga a byl jimi natolik uchvácen, že skladateli napsal dopis. Ten se stal začátkem rozsáhlé korespondence mezi oběma umělci, kteří se cítili spřízněni v nejzákladnějších tvůrčích principech.

  • Duch svatý se vznášel nad hudbou

    Duchovní koncert v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně byl věnován kromě Leoše Janáčka ještě Paulu Hindemithovi, Olivieru Messiaenovi a Arnoldu Schönbergovi. Ukázalo se, že mezi všemi autory je více společného než rozdílů a nebyl to zdaleka jen zvuk varhan, který je spojoval.

  • Bebop vyšlechtěný na Moravě

    Zuzana Lapčíková se svým kvartetem okouzlila Mozartův sál Reduty téměř nepřetržitým tokem hudby trvajícím více než hodinu. Moravská lidová poezie v jazzovém hávu je název pořadu, který zřejmě vymyslel opilý vrátný. Tím jsou však negativa večera vyčerpána a můžeme se pustit do ostatních věcí.

  • ,

    Hajzlové z Prahy a anály avantgardy

    Na ministerstvu v Praze jsou hajzli, v Brně na magistrátu jsou hajzli. V Masarykově lidovýchovném ústavu jsou taky hajzli, ale o subvenci tam, Kundera, požádat zkuste. Tak nějak začíná opera Věc Cage aneb Anály avantgardy dokořán autorského společenství Miloše Štědroně, Aloise Piňose a Ivo Medka.