Henschel Quartett v Mozartově sále brněnské Reduty exceloval a dokázal interpretačně sjednotit i dvě poněkud nesourodé části koncertu. Jeho výkon byl zcela suverénní, přestože místo stabilně uváděného Markuse Henschela hrál na housle Conrad Muck.

Janáčkův Smyčcový kvartet č. 1 byl bez chyb, ale přece jen se mi zdál trošku uvařený z jedné vody. Kvarteto ho sice zahrálo dobře, ale ke špičkovému provedení chyběla větší práce s detaily. Skladba mi připadala ze všech nejméně zažitá, hudebníci si museli dávat větší pozor, co hrají, nejen jak to hrají. I tak se ale projevila zvuková kultivovanost souboru a perfektní souhra.

Vrcholným zážitkem bylo provedení Smyčcového kvartetu č. 1 Erwina Schulhoffa. Skladba svými folklorně laděnými tématy v první a třetí větě tvořila kontrast k Janáčkovým nápěvkům. Poprvé zde do jisté míry došlo opodstatnění slovo “versus” v podtitulu festivalu (Janáček versus expresionismus). Došlo zde opravdu k jakési konfrontaci dvou skladatelů, kteří se inspirovali idiomy lidové hudby, jeden v duchu expresionismu, druhý po svém – janáčkovsky. Henschel Quartett zahrál bohatě diferencovanou skladbu suverénně ve všech polohách, které mu nabídla. Ve folklorem inspirovaných větách hráči téměř znásilňovali své nástroje až k barbarsky živelnému projevu, který podtrhoval bartókovský charakter hudby. Ve druhé a čtvrté větě cizelérsky pracovali se zvukem i jemnou dynamikou, často oscilující mezi pianem a neslyšností. Fantastická byla imitace zvuku fujary ve viole, daleko dopředu ukazoval náznak minimalismu v závěru.

Mendelssohnův šestý smyčcový kvartet provedený ve druhé části večera je z poněkud jiného hudebního světa než první dvě skladby. Jeho provedení dominoval mohutný romantický zvuk, důraz na klasickou strukturu byl až ve druhém plánu. Mám tento způsob interpretace rád, přehnaně klasicizující provádění Brahmse, Dvořáka, Mendelssohna a jiných romantiků mi vadí.

Henschel Quartet svým důrazem na opulentní zvukovost i živým projevem nadchnul publikum, které si vynutilo dva přídavky. O hráčské vyrovnanosti jednotlivých členů vypovídalo i střídání postu prvních a druhých houslí. Svým interpretačním přístupem se souboru povedlo vtisknout jednotný ráz i tak rozdílným autorům, jací se ten večer imaginárně sešli.

Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 1 “Kreutzerova sonáta”, Erwin Schulhoff: Smyčcový kvartet č. 1, Felix Mendelssohn-Bartholdy: Smyčcový kvartet f moll op. 80. Henschel Quartett (Christoph Henschel – housle, Conrad Muck – housle, Monika Henschel – viola, Mathias Beyer-Karlshøj – violoncello). 24. 11. 2010, Reduta (Mozartův sál), Brno, v rámci festivalu Janáček Brno 2010.