Snad nejpodivnější dílo Leoše Janáčka Osud oprášili v brněnské opeře před festivalem Janáček Brno. Inscenace je stará dva roky, konzervativní a konvenční s několika drobnými nápady, ale dobře usazená a hudebně i divadelně plyne jakoby sama od sebe. Celý článek »
Bludný Holanďan v zajetí práce, osudu a prokletí
28. 9. 2013, 10.51 | Boris Klepal
Včerejší premiéra Bludného Holanďana dopadla nad moje očekávání, i publikum ji ocenilo vřele a zároveň bez hloupých standing ovation – což bylo tak akorát. Líbilo se mi především hudební nastudování Jakuba Kleckera, měl to dobře promyšlené a vystavěné. O to víc mě mrzí, že se hrála jakási pokroucená verze s jednou přestávkou místo jednolitého proudu hudby, jak ho Richard Wagner napsal. Velmi dobře zpívali Jiří Sulženko a Petr Levíček, jejichž role ale stylově patří spíš do předwagnerovské opery. Ivan Choupenitch (Erik) porazil Szilvii Rálik (Senta) v soutěži o větší tremolo, oba ale mají také pěkné a objemné hlasy. Škoda, že je neumějí lépe používat. Frank Blees (Holanďan) by měl přidat na intenzitě, stylově a typově byl přesný. Režie byla trošku rozkolísaná, Roman Polák dobře vystavěl komorní scény, sbory se ale hýbaly moc do rytmu a námořníci v úvodu třetího dějství tančili poněkud medvědí tanec. Hezká je scéna Pavla Boráka zdůrazňující pomocí jakýchsi klecí omezení našich životů konvencemi, povinnostmi i přehnanými touhami. Kostýmy Petra Čaneckého jsou ryze realistické (kromě Holanďana a jeho posádky, ale kam na duchy s realismem). Je to solidní inscenace v oblastním divadle, což není odsouzení, ale naopak ocenění práce s prostředky, které jsou k dispozici – podrobnější recenzi jsem napsdal na Město hudby➚. Na představení si zajděte, Wagner se u nás moc nehraje a je to pěkná muzika. Celý článek »
Vox Iuvenalis, Schnittke, Janáček
12. 11. 2012, 10.56 | Boris Klepal
Smíšený sbor Vox Iuvenalis včera znovu provedl Requiem Alfreda Schnittkeho v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Poprvé to bylo před dvěma lety v kombinaci s výběrem z cyklu Vsjenočnoje bděnije Sergeje Rachmaninova, části byly uvedeny i během mše za zemřelé 2. listopadu 2010.
Při včerejší provedení se projevila především stoupající jistota sboru, který začíná mít náročnou kompozici zažitou, zpívá ji s jistotou a Schnittkeho Requiem se stává jeho značkou. Je to znát i v celkovém nastudování, doprovodný orchestr obsahující i elektrické kytary a bohaté bicí zněl jasně, zvuk byl srozumitelný a dobře čitelný i v hlasitých pasážích. Sbor i Jan Ocetek už zřejmě nepřemýšlejí nad notami a věnují se detailům, dobrou práci odvedli i Hana Škarková a Petr Levíček v sólech.
Před Requiem byla na začátku uvedena Janáčkova transkripce Mše B dur Franze Liszta. Jakkoli se jedná o dramaturgický unikát, kompozice je krotká i na samotného Liszta, s vyspělým Janáčkem nemá společného prakticky nic. Provedení utrpělo nejistotou Petra Levíčka – zvlášť zezačátku mu sólo vůbec nevycházelo, zpíval falešně, jednou mu úplně přeskočil hlas. Následující Otčenáš už mu vyšel mnohem lépe, a také vytvořil most od unylé Mše B dur napsané pod vlivem cecilianistické reformy k subjektivnímu Requiem. Dramaturgie koncertu tak dostala přece jen jakýsi smysl, když naznačila cestu od objektivně vnímané „zvelebené“ církevní hudby k zobrazení vlastního vidění světa skrze zhudebněný duchovní text.
11. 11. 2012, Vox Iuvenalis, bazilika Nanebevzetí Panny Marie, Staré Brno
Elektra: bez krve a patetických gest
21. 5. 2012, 6.41 | Boris Klepal
Uvedení opery Elektra Richarda Strausse je v kontextu české operní dramaturgie událost zcela mimořádná. Janáčkovo divadlo se s touto výzvou vypořádalo na horní hranici svých možností.
Papageno si hraje na operu
28. 11. 2011, 8.11 | Boris Klepal
Kouzelná flétna bez lidového filosofování se proměnila ve veselou pohádku pro malé děti, ale ani dospělí se v žádném případě nenudí. Tak nějak by mělo vypadat představení, které vzbudí zájem o operu bez násilného poučování a hloupých, povrchních aktualizací.
Nesourodá směs v průměrném provedení
17. 10. 2011, 8.31 | Boris Klepal
Koncert věnovaný Nadací Leoše Janáčka potěšil především málo uváděnou kantátou Amarus, celková dramaturgie večera byla rozkolísaná a provedení rovněž.
Do prachu s vámi! Jeden jest Bůh!
3. 10. 2011, 8.17 | Boris Klepal
Čtyřicet let již tomu bude, co věrně konám službu svou a chodím do Janáčkova divadla jakoby ex offo. Včerejší večer s oratoriem Svatá Ludmila provedeným k osmdesátinám Richarda Nováka patřil k těm, na které se nezapomíná.
Hra na první operu – La Dafne
22. 6. 2011, 6.42 | Boris Klepal
Zaujaté provedení, hravost a poučená skladatelská reflexe recitativního stylu florentských oper – to jsou hlavní charakteristiky prvního uvedení opery Tomáše Hanzlíka a Víta Zouhara La Dafne na text Ottavia Rinucciniho z konce 16. století.
La Dafne: meditace nad první operou
21. 6. 2011, 6.49 | Boris Klepal
Světová premiéra reflexe první opery v historii, z níž se dochoval jen text, proběhne v brněnské Redutě v sobotu 25. 6., předpremiéra dnes.
Turandot a mnoho scénických hádanek
3. 5. 2011, 9.18 | Boris Klepal
Brněnské nastudování Turandot se v řadě ohledů vydařilo, především po hudební stránce. Inscenace šla ve snaze o pestrost za hranici pochopitelnosti a občas i vkusu.