Snad nejpodivnější dílo Leoše Janáčka Osud oprášili v brněnské opeře před festivalem Janáček Brno. Inscenace je stará dva roky, konzervativní a konvenční s několika drobnými nápady, ale dobře usazená a hudebně i divadelně plyne jakoby sama od sebe.

Leoš Janáček dokončil Osud v roce 1907 po první verzi Její pastorkyně, z moravského venkova se obrátil k lázeňskému prostředí, k veristickému duchu se přiřazuje značná dávka dobově rovněž aktuální dekadence. Skladatel Živný potkává v lázních svou bývalou lásku Mílu, která s ním má dítě. Začnou spolu znovu žít, Mílina matka ho ale nemůže vystát, v záchvatu šílenství skočí z okna a strhne Mílu s sebou. Živný dokončuje svou operu a nechává ji bez posledního dějství, to je v rukou Božích a zůstane tam. Libreto Fedory Bartošové je plné náznaků, nedořečeností a ponechává mnoho prostoru pro vlastní domýšlení příběhu i jeho smyslu. Silná je linie až chorobného ztotožnění umělce s jeho dílem, šílenství Míliny matky vnáší do opery dusnou atmosféru jako vytaženou ze Straussovy Elektry.

Režisér Ansgar Haag ve své inscenaci většinou jen ilustroval děj, což v kontrastu s mnohovrstevnatým myšlenkovým světem Osudu může působit poněkud naivně a chudě, ale dobrý se mi zdá lehký akcent na sebestřednost Živného. Když mu Míla vypráví o své samotě a trápení, klidně u toho obědvá, vlastně se neustále zabývá jen sám sebou. Líbí se mi i třetí dějství inscenované jako aranžovací zkouška s improvizovanou lípou postavenou z nábytku. Dobře působí i postupně se uzavírající prostor scény. Celkově bych řekl, že inscenace neurazí ani nenadchne, ale hezky ubíhá – elegantně jako korzo na lázeňském náměstí.

Stejně lehce běží i hudba a orchestr hrál suverénně, Jakubu Kleckerovi se z něj dařilo dostávat i pěkné dramatické vrcholy. Inscenace je evidentně po všech stránkách dobře zaběhnutá a celý soubor působí dojmem, že ji má v malíku. Sbor jako vždy výborný. Vynikající Pavla Vykopalová, kombinace uměřenosti a vřelosti v jejím zpěvu se mi zdá být zcela jedinečná, herecky je přesvědčivá a role Míly jí sedí. Ondřej Šaling byl výborný především ve třetím dějství ve svém obsáhlém monologu, předtím se mi zdálo, že zní poněkud ostře (ale nebyla to žádná tragédie). Iveta Jiříková ztvárnila Mílinu matku přesvědčivě, především v prvním dějství se hezky předvedl Petr Levíček jako Dr. Suda.

Katastrofální byla návštěva a vůbec mě nenapadá, co s tím a kde je chyba – v inscenaci samotné to nejspíš není. V hledišti nás bylo asi tak sto padesát (při celkové kapacitě cca 1100), kdyby nebylo vzhledem k brzkému začátku světlo, tak bych se o přestávce v pustém foyer snad i bál. Oceňuji účinkující, kteří i pro zoufale prázdné divadlo odvedli neošizené výkony, ale věřím, že alespoň plný parter by je motivoval k ještě lepším. Osud je dílo samo o sobě obtížné a publikum si víc cení happy endů a tragédií než otevřených konců a jevištních hádanek. Hudba je to ale silná, působivá a měla by se líbit jako kterýkoliv jiný vrcholný Janáček – v tom je možná část problému, kterou si jen neradi přiznáváme.

Petra Dubach a Mario van Horrik. Dětský pokoj v dospělých rukou

Po opeře jsem se skrz potloukání městem propracoval na Skleněnou louku, kde byla na programu performance Petry Dubach a Maria van Horrika. Ozvučený stůl se postupně plnil dětskými hračkami, přibývaly hlasy, zvuk grumle, všechno občas vrstvené pomocí sampleru(?). Asi hodinová zvuková plocha měla hezkou gradaci a místy působila až hypnoticky, zároveň mi ale pořád připomínala pokusy o novou verzi Orffova Schulwerku poskládanou z toho, co se našlo při úklidu dětského pokoje. Lehce bizarní prvek ve vážně míněné tvorbě ale nijak nerušil, spíš naopak. A Janáčkův Osud se ve Sklepní scéně Skleněné louky pěkně rozplynul do ztracena.

Leoš Janáček: Osud, libreto: Fedora Bartošová. Dirigent: Jakub Klecker, režie: Ansgar Haag, scéna: Kerstin Jacobssen, kostýmy: Simona Vachálková, sbormistr: Josef Pančík, dramaturg: Patricie Částková. Živný, skladatel – Ondrej Šaling, Míla Válková – Pavla Vykopalová, Matka Mílina – Iveta Jiříková, Dr. Suda – Petr Levíček, Lhotský, malíř – Jakub Tolaš, Konečný – Igor Loškár, Slečna Stuhlá, učitelka – Tereza Merklová Kyzlinková, Poeta – Ondřej Koplík, 1. dáma – Martina Králíková, 2. dáma – Lucie Kašpárková, Paní majorová – Daniela Straková-Šedrlová, Sl. Pacovská – Lucie Kašpárková, Student – Ondřej Koplík, Stará Slovenka – Jitka Zerhauová, Paní radová – Jana Sobotková, Mladá vdova – Jitka Klečanská, Inženýr – Milan Rudolecký, Verva, elév – Petr Císař, Součková, elévka – Martina Králíková, Kosinská, elévka- Jitka Klečanská, Doubek – Tomáš Dalecký, Sklepník – Tomáš Krejčiřík, Hrázda – Petr Levíček. 5. 10. 2014, Janáčkovo divadlo, Brno.

Petra Dubach a Mario van Horrik. 5. 10. 2014, Skleněná louka, Sklepní scéna, Brno.