Tag: Marko Ivanović

  • , ,

    Marko Ivanović: V nekonfliktní době je snadné být liberální

    Mezi tragédií a fraškou se pohybuje Vokální symfonie, jejíž emocionální nápor dává zabrat i lidem, kteří nezažili 50. léta ani jinou formu totality. Právě silnou reflexi tehdejší beznaděje přinesl Vladimír Sommer mezi časkými skladateli jako první. O provedení jeho díla na festivalu Janáček Brno hovoří dirigent Marko Ivanović.

  • , , ,

    Divadelní rok na stupních vítězů. Ceny Diva 2016

    Žebříčky, ceny, zlaté sošky a červené koberce: nemusí to být zrovna předávání Grammy a Oscarů, aby publikum přešlo do módu vzrušeného očekávání, přemýšlení o vlastních tipech a zodpovědného okusování tužky při vyplňování lístků v diváckých anketách. Národní divadlo Brno letos rozšířilo ceny svého časopisu Diva kromě diváckých také o ceny kritiků a teoretiků. K účasti jsem byl vyzván i já, takže tentokrát ani moje…

  • ,

    Pozdě, ale přece. O jednoho kostlivce v hudební skříni méně

    Když se řekne Smetana, Dvořák, Janáček nebo Martinů, většina české populace na jejich jména zareaguje jako na něco známého. Když se řekne Miloslav Kabeláč, možná budou kroutit hlavou i pravidelní návštěvníci symfonických koncertů. A méně formálním spoluobčanům přijde jeho příjmení nejspíš podobně směšné jako „kundera“. Jeden z našich největších symfoniků dodnes doplácí na normalizační zákazy po roce 1968,…

  • ,

    Filoktétés. Intenzivní kroužení Jana Klusáka kolem počátků opery

    Hutné sdělení, opera bez árií, intenzivní proud hudby i textu. Operní Filoktétés Jana Klusáka publikum nešetří, ale nechat se vtáhnout do jeho světa stojí za kousek posluchačského vyčerpání, které nám Národní divadlo moravskoslezské připravilo.

  • , , , ,

    Události sezóny neviditelné a očekávané. Věc Makropulos a 1914

    Pražské Národní divadlo právě uvedlo premiéru projektu Roberta Wilsona, Aleše Březiny a Soni Červené 1914. Být nejočekávanější divadelní událostí sezóny je sice nebezpečný závazek, ale také záruka, že se o věci mluví dlouho předem i dlouho potom. A pak jsou tu věci, o kterých se nemluví, třeba brněnská Věc Makropulos v inscenaci Davida Radoka.