Tag: Franz Welser-Möst

  • , ,

    Franz Welser-Möst: Janáček jde do hloubky temné stránky lidských bytostí,

    „Když máte za sebou inscenaci Z mrtvého domu, tak stojíte před volbou – buď se zabít, nebo se upít k smrti,“ říká o Janáčkově poslední opeře dirigent Franz Welser-Möst, který bude 26. června 2019 poprvé dirigovat Českou filharmonii. Potkali jsme se ve Vídni na cestě mezi zadním vchodem hotelu Imperial a zaměstnaneckým vchodem do Musikvereinu. Franz Welser-Möst působí v současné době jako šéfdirigent…

  • ,

    Příhody lišky Bystroušky opravdovější než pravda

    Opona s noční hvězdnou oblohou se zvedá, za ní je další průsvitná opona, ta také mizí, přibývá světla, rozednívá se a před námi je les. Ne nějaká kulisa, ale iluze lesa, jaký jste ve skutečnosti snad nikdy neviděli. Platónská idea, od níž byste mohli všechny krásné lesy odvodit. Na jeviště Vídeňské státní opery přicházejí Příhody lišky Bystroušky…

  • , ,

    Tristan a Isolda ve vleku osudu

    Na novou vídeňskou inscenaci Tristana a Isoldy jsem se těšil. Velkou romantickou operu jsem dlouho neviděl, a navíc režíroval David McVicar. Byl jsem opravdu zvědavý, co s tímto operním kolosem provede, ale nakonec to dopadlo jako s Tristanem vždycky – všechno smetla hudba.

  • , ,

    Ariadna na Naxu a v divadelní praxi

    Straussova a Hofmannsthalova Ariadna na Naxu je vlastně opera o opeře. Všemožné aspekty vzniku i realizace uměleckého díla líčí s mozartovsky kousavou hravostí, hudba je to okouzlující svojí rafinovaností – prostota evokovaná skromným obsazením orchestru je klamná. Richard Strauss po grandiózním Rosenkavalierovi zkomponoval brilantní hříčku s komorním orchestrem, jejíž mnohoznačnost a pestrost je dnešku velmi blízká. Christine Schäfer, Daniela Fally, komedianti, foto…

  • , ,

    Žena bez stínu plná světla

    Chcete-li projít z jednoho světa do druhého, musíte najít dveře. Není to těžké, proudí-li jimi světlo. Žena bez stínu ve Wiener Staatsoper je nesená právě tím, co jí nechybí, tedy světlem.

  • , ,

    Mafiánská fraška Z mrtvého domu

    Perfektní hudební nastudování a režie, nad níž i přes mnohá pozitiva visí také množství otazníků, často i velmi nepříjemných. Tak by se dala ve stručnosti shrnout včerejší premiéra Z mrtvého domu ve Vídeňské státní opeře. Alexandru Moisiuc (Placmajor) © Wiener Staatsoper / Michael Pöhn

  • ,

    Káťa Kabanová mezi mrakodrapy

    Káťa Kabanová se ve Vídeňské státní opeře ocitla inscenačně v New Yorku, hudebně někde na hranici sedmého nebe.

  • ,

    Ring na Ringu – poznámky k inscenaci

    Nad inscenační stránkou Prstenu Nibelungova ve Wiener Staatsoper jsem pociťoval od samého počátku silné rozpaky a nevěděl si s ní rady. S přibývajícími večery se tento pocit zmírňoval, ale přece jen nezmizel úplně. Přes řadu dobrých momentů působila inscenace nedopracovaně a chyběla jí poezie, útočila spíš na rozum než na city.

  • ,

    Soumrak bohů – poslední večer Prstenu

    Závěrečné drama nibelunského cyklu dirigoval tvůrce hudebního nastudování Franz Welser-Möst. Zvuk orchestru pod jeho energickým vedením o něco málo zprůzračněl.

  • ,

    Siegfried – druhý večer Prstenu

    Vnitřní světlo, jímž je prosycena atmosféra Siegfrieda, vyzařovalo v orchestráním zvuku především z pestrého a živého výkonu dřev. Celý večer za sebou táhl svým kulturistickým výkonem v titulní roli Stephen Gould.