Dirigent Franz Welser-Möst na balkoně Musikvereinu. Foto © Julia Wesely
Huď oslu na loutnu: osel slyší, ale kochání žádného nemá
Franz Welser-Möst: Janáček jde do hloubky temné stránky lidských bytostí,
26. 6. 2019, 8.05 | Boris Klepal
Příhody lišky Bystroušky opravdovější než pravda
19. 6. 2014, 14.17 | Boris Klepal
Chen Reiss a Hyuna Ko, foto © Wiener Staatsoper / Michael Pöhn
Opona s noční hvězdnou oblohou se zvedá, za ní je další průsvitná opona, ta také mizí, přibývá světla, rozednívá se a před námi je les. Ne nějaká kulisa, ale iluze lesa, jaký jste ve skutečnosti snad nikdy neviděli. Platónská idea, od níž byste mohli všechny krásné lesy odvodit. Na jeviště Vídeňské státní opery přicházejí Příhody lišky Bystroušky a s nimi se vrací režisér Otto Schenk. Celý článek »
Tristan a Isolda ve vleku osudu
19. 6. 2013, 23.01 | Boris Klepal
Na novou vídeňskou inscenaci Tristana a Isoldy jsem se těšil. Velkou romantickou operu jsem dlouho neviděl, a navíc režíroval David McVicar. Byl jsem opravdu zvědavý, co s tímto operním kolosem provede, ale nakonec to dopadlo jako s Tristanem vždycky – všechno smetla hudba.
Ariadna na Naxu a v divadelní praxi
27. 12. 2012, 10.09 | Boris Klepal
Straussova a Hofmannsthalova Ariadna na Naxu je vlastně opera o opeře. Všemožné aspekty vzniku i realizace uměleckého díla líčí s mozartovsky kousavou hravostí, hudba je to okouzlující svojí rafinovaností – prostota evokovaná skromným obsazením orchestru je klamná. Richard Strauss po grandiózním Rosenkavalierovi zkomponoval brilantní hříčku s komorním orchestrem, jejíž mnohoznačnost a pestrost je dnešku velmi blízká.
Christine Schäfer, Daniela Fally, komedianti, foto © Wiener Staatsoper / Michael Pöhn
Žena bez stínu plná světla
19. 3. 2012, 8.54 | Boris Klepal
Chcete-li projít z jednoho světa do druhého, musíte najít dveře. Není to těžké, proudí-li jimi světlo. Žena bez stínu ve Wiener Staatsoper je nesená právě tím, co jí nechybí, tedy světlem.
Mafiánská fraška Z mrtvého domu
12. 12. 2011, 10.38 | Boris Klepal
Perfektní hudební nastudování a režie, nad níž i přes mnohá pozitiva visí také množství otazníků, často i velmi nepříjemných. Tak by se dala ve stručnosti shrnout včerejší premiéra Z mrtvého domu ve Vídeňské státní opeře.
Alexandru Moisiuc (Placmajor) © Wiener Staatsoper / Michael Pöhn
Káťa Kabanová mezi mrakodrapy
19. 6. 2011, 11.05 | Boris Klepal
Káťa Kabanová se ve Vídeňské státní opeře ocitla inscenačně v New Yorku, hudebně někde na hranici sedmého nebe.
Ring na Ringu – poznámky k inscenaci
15. 4. 2011, 6.51 | Boris Klepal
Nad inscenační stránkou Prstenu Nibelungova ve Wiener Staatsoper jsem pociťoval od samého počátku silné rozpaky a nevěděl si s ní rady. S přibývajícími večery se tento pocit zmírňoval, ale přece jen nezmizel úplně. Přes řadu dobrých momentů působila inscenace nedopracovaně a chyběla jí poezie, útočila spíš na rozum než na city.
Soumrak bohů – poslední večer Prstenu
14. 4. 2011, 9.25 | Boris Klepal
Závěrečné drama nibelunského cyklu dirigoval tvůrce hudebního nastudování Franz Welser-Möst. Zvuk orchestru pod jeho energickým vedením o něco málo zprůzračněl.
Siegfried – druhý večer Prstenu
11. 4. 2011, 7.10 | Boris Klepal
Vnitřní světlo, jímž je prosycena atmosféra Siegfrieda, vyzařovalo v orchestráním zvuku především z pestrého a živého výkonu dřev. Celý večer za sebou táhl svým kulturistickým výkonem v titulní roli Stephen Gould.
