Vnitřní světlo, jímž je prosycena atmosféra Siegfrieda, vyzařovalo v orchestráním zvuku především z pestrého a živého výkonu dřev. Celý večer za sebou táhl svým kulturistickým výkonem v titulní roli Stephen Gould.

V orchestru byly obsazeny dvě tuby, z nichž se jedna věnovala pouze motivům draka, do nějž se převtělil obr Fafner, dalo by se tedy říci, že proti čtyřem tubám wagnerovským seděla jedna tuba fafnerovská. Její výkon byl místy nejistý a vzhledem k tomu, že tubista zkoušel v orchestřišti už hodinu před začátkem a celou první přestávku, předpokládám, že se jednalo o záskok. Celkově byl výkon orchestru opět vynikající, ze zmíněných dřev se ještě nádherným zvukem předvedla ve druhém dějství sólová flétna. Siegfriedův signál měl potřebnou rasanci i jistotu ve všech dynamických odstínech.

Stephen Gould má opravdu mohutný hlas, který je těžké pouze ukrotit v pianissimech, což je častá bolest hrdinných tenorů. Při vší síle a objemu zní ušlechtile, bez forzírování. Wolfgang Schmidt zazpíval deklamační part Mimeho skvěle, pro charakteristiku nejprotivnější postavy celého Prstenu používal všechny dostupné výrazové prostředky včetně polomluvených výkřiků či šepotu, byla to skutečná lekce sprechgesangu. Napadlo mě, že podle dobových pramenů mohla podobně zpívat Wilhelmine Schröder-Devrient, kterou zbožňoval Richard Wagner (a nesnášel Hector Berlioz). Jen pro zajímavost: Wolfgang Schmidt zpíval Siegmunda ve Valkýře a Siegfrieda v Soumraku bohů při pražském uvedení Prstenu v roce 2005. Ain Anger byl skvělý Fafner včetně stylizovaného, decentně používaného hadího syčení. Juha Uusitalo se změnil z Wotana v Poutníka, jeho výkon byl ale nezměněný, vynikající. Tomasz Konieczny se ve srovnání se Zlatem Rýna rozezpíval k opravdu nadprůměrnému výkonu, rovněž Anna Larsson jako Erda. O Evě Johansson platí to stejné co ve Valkýře. To, že Brünnhilde nastupuje až na poslední půlhodinu do rozběhnutého představení, jí těžkou pozici nijak neulehčilo. Pěkně jí vycházely především lyrické pasáže jejího partu, v dramaticky exponovaných Stephenu Gouldovi prostě nestačila. Ileana Tonca zpívala dobře, i když má na koloraturní roli Lesního ptáčka až příliš tmavý hlas.

Vídeňský “Ring na Ringu” spěje k závěru, jeho hudební úroveň je hodná jednoho z nejlepších operních domů na světě. Přečtěte si i několik poznámek k inscenaci.

Richard Wagner: Siegfried, druhý večer cyklu Prsten Nibelungův (Der Ring des Nibelungen), libreto skladatel. Hudební nastudování: Franz Welser-Möst, dirigent: Adam Fischer, režie: Sven-Eric Bechtolf, scéna: Rolf Glittenberg, kostýmy: Marianne Glittenberg. Siegfried – Stephen Gould, Brünnhilde – Eva Johansson, Der Wanderer – Juha Uusitalo, Alberich – Tomasz Konieczny, Erda – Anna Larsson, Mime – Wolfgang Schmidt, Fafner – Ain Anger, Der Waldvogel – Ileana Tonca. 10. 4. 2011, Wiener Staatsoper.