• Klimasara, Bugala a SWOMP – bicí, bicí a ještě trochu bicích

    Ze tří koncertů Festivalu bicích nástrojů na JAMU jsem slyšel dva, konečně jsem se díky tomu taky dostal do zrekonstruovaných sklepních prostor, kde Katedra bicích nástrojů sídlí. Vedle kriminálů pod Špilberkem, kostnic a různých hospod se mi to zdá jako jedno z mála využití brněnského podzemí, které má opravdu nějaký smysl. Klenbový sál, kde se hrálo v úterý,…

  • , ,

    Žít, nebo nežít Brno? To je to, oč jde!

    Brněnský magistrát dal podnět Facebooku, aby zrušil stránku Žít Brno. Důvodem bylo porušování práv města Brna k ochranné známce a vydávání se za oficiální účty města Brna. Novou stránku Žít Brno RIP si od soboty oblíbilo už přes šestnáct tisíc lidí, k události se vyjádřily autority od Erika Taberyho přes Opráski sčeskí historje až po Markétu Lukáškovou. Nechci…

  • ,

    Jakobín, revoluce a obrození v Čechách

    V České televizi momentálně běží seriál F. L. Věk, před dvěma sty šedesáti jedna lety se narodil nakladatel Václav Matěj Kramerius (9. 2. 1753 – 22. 3. 1808). Do doby, kdy u nás probíhala první fáze národního obrození a světem třásla Velká francouzská revoluce, se podíváme s operou Antonína Dvořáka Jakobín.

  • ,

    Škroup, Wagner, Verdi a hudba nejen pro národ

    František Škroup žije v povědomí jako autor písně Kde domov můj, která se stala českou hymnou dávno před vznikem Československa. Jeho singspiel Dráteník bývá označován poněkud nadneseně za první českou operu, poprvé byl uveden před sto osmdesáti osmi lety – to je důvod, proč jsem si na Škroupa vzpomněl právě teď. Dnes si troufnu tvrdit, že František…

  • ,

    Rusalka ve Vídeňské státní opeře – pohádka, tragédie, psycho

    Nová vídeňská inscenace Rusalky má většinu, ne-li veškerou poezii zakletou v hudbě. Nastudování Jiřího Bělohlávka nejen vytvářelo hudební základ, což je u opery jaksi samozřejmé, ale především bylo podmanivě inspirativní a říkalo všechno, co se obrazem říct nedá. Bělohlávek debutoval ve Vídeňské státní opeře se zaslouženým a jednoznačným úspěchem. Expresivní inscenace Svena-Erica Bechtolfa je v hudbě uzavřená, zaklíněná mezi dramatem…

  • ,

    Ervín Schulhoff a strašidlo pro Evropu i svět

    Před devadesáti lety se Petrohrad změnil na Leningrad. To by jednoduše vytvořilo můstek k Symfonii č. 7 Dmitrije Šostakoviče zvané Leningradská, ale tu pro dnešek nechme být a podívejme se spíš na ty, kdo tuto změnu provedli.

  • Pěvecký večer na JAMU jen tak na okraj

    Šel jsem v pondělí večer na JAMU v domění, že uslyším absolventský koncert Aleny Nevímové. Místo toho jsem slyšel Pěvecký večer, vystřídalo se několik studentů zpěvu ve velmi rozmanitém repertoáru. Studentské akce mám rád přinejmenším proto, že člověk nikdy neví, co může čekat. Tentokrát to byl dokonce úplně vyměněný program, což byla patrně nějaká administrativní chyba při…

  • ,

    Iša Krejčí, Lord Berners a nový klasicismus

    Možná se vám teď bude zdát, že s tím Rokem české hudby pořád otravuju, ale řekl jsem si, že bych ho mohl v rámci nedělních matiné zkusit naplnit jakýmsi svébytným obsahem. Ne, že bych nevěřil našim orchestrům a operám, ale stejně to zkusím. Česká hudba by se tedy měla objevovat přednostně, ale většinou pokud možno v konfrontaci se světovým…

  • , , ,

    Maria di Rohan, oroduj za nás

    Jsem poslední, komu by záleželo při tvorbě hudební dramaturgie na vlasteneckých motivacích. Jiná věc ovšem je, že když si svoje domácí autory nebudeme hrát sami, nejspíš to za nás nikdo neudělá. Janáčkova opera chystá na konec ledna premiéru Donizettiho opery Maria di Rohan a mně pořád vrtá hlavou, koho a proč to vlastně napadlo.

  • , ,

    Giacomo Meyerbeer a odchod velké opery

    Po matiné z minulé neděle ještě zůstaneme u výroční, to jest líné dramaturgie. Jen se podíváme do světa a připomeneme si, že letos uplyne 150 let od úmrtí Giacoma Meyerbeera (5. 9. 1791 – 2. 5. 1864). Giacomo Meyerbeer byl sice pruský Žid, ale jeho jméno patří neodmyslitelně k žánru velké francouzské opery. Je to dnes už ve své čisté podobě mrtvý styl a na jeviště…