František Škroup žije v povědomí jako autor písně Kde domov můj, která se stala českou hymnou dávno před vznikem Československa. Jeho singspiel Dráteník bývá označován poněkud nadneseně za první českou operu, poprvé byl uveden před sto osmdesáti osmi lety – to je důvod, proč jsem si na Škroupa vzpomněl právě teď. Dnes si troufnu tvrdit, že František Škroup udělal pro českou hudbu nejvíc tím, že jako dirigent uváděl ve Stavovském divadle novinky současných autorů: byli mezi nimi i Giuseppe Verdi a Richard Wagner.

Dnes už to zní samozřejmě, ale v roce 1854, kdy Škroup Praze předvedl Tannhäusera, byl Wagner považován za poblázněného revolucionáře a hudebního fantastu, zatímco Verdi za autora běžného italského zboží. Pro dnešní matiné jsem vybral jednu ukázku od každého ze zmíněných autorů, především u Wagnera a Verdiho se ale jedná zcela netypicky o komorní hudbu. Na úvod si poslechneme Smyčcový kvartet č. 1 F dur Františka Škroupa z roku 1841. Následuje Sonáta pro klavír A dur (Große Sonate) Richarda Wagnera z roku 1832. A zvukový oblouk dokončí Smyčcový kvartet e moll Giuseppe Verdiho.