Category: Nálady, dojmy, upomínky

  • , ,

    John Cage, Roaratorio a předvánoční atmosféra

    Občas – opravdu jen z nezbytí a nerad – projdu skrz Vánoční trhy na náměstí Svobody. Jejich hudební program se mi letos z náhodně zachycených útržků zdá poněkud etnický, světové inspirace jsou ale procezené skrz domácí interprety. Jejich snaha je jistě upřímná, ale zároveň i trošku úsměvná (nebo na vraždu, když má člověk horší náladu). Nedávno se uprostřed svařáků, smradu z upalovaných…

  • ,

    The Young Gods zpátky u svých kořenů

    Švýcarská post-industriální kapela The Young Gods se na Flédě ukázala už počtvrté. Pro sebe jsem je objevil někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let, byli pro mě na půl cestě mezi extrémními Swans a přímočařejšími Ministry nebo Front 242. Koncert se povedl, i když nebyl tak jednoznačně strhující jako Swans koncem zimy. Hrál se materiál z prvních dvou alb, eponymního…

  • ,

    Loutky k narozeninám Bohuslava Martinů

    Bohuslav Martinů (1890–1959) se ve své tvorbě pohyboval mezi francouzským impresionismem, jazzem, neoklasicismem i českým a moravským folklorem. Z podivuhodné směsi dospěl k osobitému hudebnímu jazyku, který jsme v mnoha ohledech ochotní pokládat za ryze český. Geniální skladatel se narodil v Poličce právě 8. prosince, jen před sto třiadvaceti lety, proto mu věnuji dnešní matiné – vybral jsem zcela jednoduše jeho klavírní cyklus…

  • , ,

    Mechanické partitury, hudební mechanismy

    V Památníku Leoše Janáčka měla včera vernisáž výstava Mechanické partitury. Pavel Hayek vzal části papírových pásů pro mechanický hudební nástroj Manopan a vytvořil z nich devět pláten. Manopan byl typ mechanického akordeonu, otvory v papírových pásech řídily přísun vzduchu. Repertoár pro takové stroje byl populární, Pavel Hayek měl k dispozici Fantazii z opery Giacoma Meyerbeera Les Hugenots a Jubel-Ouvertüre Carla Marii…

  • ,

    Mackerras, Mozart a jedna malá vzpomínka

    Já vím, výročí Sametové revoluce, studenti a tak dále, ona toho stejně budou všechna média plná i beze mě. Připomeňme si tedy alespoň zde, že by se dnes dožil osmdesáti osmi let Charles Mackerras (1925–2010) – vynikající dirigent, jehož zásluhy o hudbu Leoše Janáčka asi nikdy nedoceníme. Dovolím si tady ještě připomenout, že vedle Janáčka byl jeho další a rovnocennou…

  • ,

    Reformace, opera a poslední soud

    Před pěti sty třiceti lety se narodil církevní reformátor Martin Luther (1483–1546), což nám poslouží jako oslí můstek ke krátkému matiné věnovanému operním reformátorům. Objeví se Claudio Monteverdi, Christoph Willibald Gluck a Richard Wagner, místo epilogu se na nás ironicky zašklebí Bertolt Brecht a Kurt Weil.

  • ,

    Polsko, šmelina a hudba, na kterou se nechodí

    Když se řekne Polsko, schválně, co se vám vybaví – gastarbajtři rozlezlí po celém světě, šmelina, potraviny vylepšené silničářskou solí? Někdy mám dojem, že se na naše sousedy z bývalého sovětského bloku díváme rádi s despektem, který má z nás samotných udělat něco lepšího. Z tohoto hlediska možná nebyl nejlepší nápad nazvat jeden z vrcholů Moravského podzimu Polský víkend. Jak jinak…

  • , ,

    Podpora pro HIS Voice na HitHit

    “Myslíme si, že ještě pořád má smysl psát o hudbě texty delší a složitější než zprávičky na web, a že existuje hudba, která si zaslouží, aby se o ní přemýšlelo.” To říkají lidé z časopisu HIS Voice, který se věnuje soudobé hudbě bez ohledu na žánry. S dovolením se pod to podepisuji a pokud jste stejného názoru, podpořte HIS Voice příspěvkem na…

  • , ,

    Art of Noise a pokoušení Debussyho

    Nedávný koncert Alexeje Ljubimova a Vladimira Tarasova➚ na Moravském podzimu sliboval dekonstrukci Preludií Clauda Debussyho. V rámci klavírní literatury jsou to skladby, které patří k povinným. Kdo to myslí s hudbou vážně, měl by je znát bez ohledu na osobní názor, který teď přijde – Debussy mi připadá hrozně vyčpělý. Rozmlžování klasických forem, které už dávno nikdo nepovažuje za závazné,…

  • ,

    Václavu Neumannovi k narozeninám

    Václav Neumann (1920–1995) patří k nezapomenutelným šéfům České filharmonie, jejichž svatou trojici s ním tvoří Václav Talich a Karel Ančerl. Nechci tu hodnotit jeho hudební činnost ani působení u našeho značkového orchestru, ale hlavně připomenout, že by se dnes dožil devadesáti tří let.