Starší verze prožitkových záznamů i s diskusí, foto bk
Vášnivá hudba zachycená prsty namočenými v tuši přímo na papír – v Památníku Leoše Janáčka začala minulý týden výstava Prožitkové záznamy Inge Koskové. Celý článek »
Huď oslu na loutnu: osel slyší, ale kochání žádného nemá
Mechanické partitury, hudební mechanismy
22. 11. 2013, 0.47 | Boris Klepal
V Památníku Leoše Janáčka měla včera vernisáž výstava Mechanické partitury. Pavel Hayek vzal části papírových pásů pro mechanický hudební nástroj Manopan a vytvořil z nich devět pláten. Manopan byl typ mechanického akordeonu, otvory v papírových pásech řídily přísun vzduchu. Repertoár pro takové stroje byl populární, Pavel Hayek měl k dispozici Fantazii z opery Giacoma Meyerbeera Les Hugenots a Jubel-Ouvertüre Carla Marii von Webera. Z vyzvětšovaných „děrných štítků“ vznikly grafické objekty, v nichž není složité vidět pohyb, dynamiku a strukturu hlasů, nebo rovnou nakreslený midi soubor. Všechno se soustřeďuje právě na strukturu, která je podtržena střídáním vyplněných a prázdných objektů podle zvenku těžko definovatelného klíče. Hayekova plátna doplňují originály pásů do Manopanu a kompozice Erratum Musical Marcela Duchampa v úpravě pro mechanické piano, kterou vytvořil v roce 1977 Petr Kotík. Celý článek »
Věc Cage, anály avantgardy a genius loci
7. 9. 2012, 8.15 | Boris Klepal
Je 29. srpna 2012 a z domku na Kounicově ulici (dříve Giskrově a ještě dříve Hřbitovní) vychází Leoš Janáček. Ano, je to jen zdání, mája, klamná iluze divadelního světa, ale stejně se něco tajemného ozve, co člověku naježí všechny chlupy a po celou dobu představení ho nenechá sedět úplně v klidu.
Muzejní noc v Janáčkově domku
21. 5. 2012, 13.48 | Boris Klepal
Muzejní noc v Památníku Leoše Janáčka přinesla mimo jiné krátký pořad starých anglických písní. Pěkné a elegantní nokturno bylo obohaceno o nechtěné cageovské efekty – přátelé, namažte si u Janáčků ty vrzající dveře. Kdo nemá lahvičku oleje posvěceného od biskupa, dá konopný olej číslo tři.
Janáčkovo náměstí a ideální řešení
11. 5. 2012, 7.16 | Boris Klepal
V Památníku Leoše Janáčka prezentovali studenti zahradní a krajinářské architektury své návrhy na řešení Janáčkova náměstí. Pro druháky to byla první velká komplexní práce, zadání bylo volné: museli svou koncepci sami pojmenovat, vysvětlit a před publikem krátce obhájit.
Řešení u publika druhé, u mě první, foto Boris Klepal
Pavel Rudolf: Grafické partitury
30. 3. 2012, 9.53 | Boris Klepal
Velikost Památníku Leoše Janáčka neumožňuje uspořádání velké výstavy. Co chybí do rozsahu, je potřeba dohnat obsahem, což se, myslím, dlouhodobě daří. Grafické partitury je v případě Pavla Rudolfa název poněkud zavádějící, nalezneme zde i jiné věci než matematicko-grafické interpretace notových zápisů, přesto však tvoří těžiště malé, ale pozoruhodné výstavy. Přinejmenším možnost prolistovat si takto zpracovaný klavírní výtah Výletů pana Broučka jistě stojí za návštěvu.
Výlety pana Broučka, foto Boris Klepal
Partitury náhody a rytmy ticha
10. 3. 2012, 16.10 | Boris Klepal
17.05 Zahájení výstavy Partitury náhody a rytmy ticha v Janáčkově památníku, uvedl ji Jozef Cseres. Přítomno je dvacet devět lidí a jeden pes. Spočtěte, kolik je to duší.
Jozef Cseres a Jiří Zahrádka v Památníku Leoše janáčka
Druhotvary podruhé
27. 11. 2010, 16.06 | Boris Klepal
Vernisáž výstavy Druhotvary II v Janáčkově památníku připomínám jen několika slovy a fotografiemi. Lépe bude, když se na výstavu zajdete podívat sami, výstava potrvá do 22. ledna 2011.
Za Janáčkem až domů
20. 11. 2010, 12.56 | Boris Klepal
Klavírní recitál Jana Jiraského v Janáčkově domě, kde skladatel žil od roku 1910, měl specifické kouzlo. Kromě hudby samotné se na atmosféře koncertu podílel i specifický zvuk Janáčkova klavíru a genius loci. Výsledek byl okouzlující, škoda, že takových matiné není víc.
Janáček Brno 2010
13. 11. 2010, 16.54 | Boris Klepal
V Brně začne 16. listopadu hlavní část programu festivalu Janáček Brno 2010. Kromě mimořádně nesmyslného podtitulu Janáček versus expresionismus, jemuž patrně nerozumějí ani jeho autoři, přinese i několik mimořádných událostí. Těžiště festivalu pochopitelně spočívá v opeře – Leoše Janáčka už dnes můžeme zcela bez rozpaků označit jako největšího hudebního dramatika 20. století. Kromě světových premiér původních verzí Šárky a Výletu pana Broučka do Měsíce, o nichž jsem se již zmiňoval, je na programu ještě několik pozoruhodných inscenací.
