V Brně začne 16. listopadu hlavní část programu festivalu Janáček Brno 2010. Kromě mimořádně nesmyslného podtitulu Janáček versus expresionismus, jemuž patrně nerozumějí ani jeho autoři, přinese i několik mimořádných událostí. Těžiště festivalu pochopitelně spočívá v opeře – Leoše Janáčka už dnes můžeme zcela bez rozpaků označit jako největšího hudebního dramatika 20. století. Kromě světových premiér původních verzí Šárky a Výletu pana Broučka do Měsíce, o nichž jsem se již zmiňoval, je na programu ještě několik pozoruhodných inscenací.

Zcela unikátní bude uvedení opery Věc Makropulos v podání moskevského souboru Helikon opera 16. listopadu v Mahenově divadle. Káťa Kabanová v režii Roberta Wilsona již vzbudila mimořádný ohlas, soubor Národního divadla v Praze ji uvede 23. listopadu v Janáčkově divadle. Kdo by nechtěl slyšet původní Šárku s klavírem, může si zajít na instrumentovanou verzi uvedenou společně s Ariadnou Bohuslava Martinů v nastudování Národního divadla moravskoslezského 25. listopadu v Mahenově divadle. Speciálně bych doporučil 27. listopadu v Janáčkově divadle inscenaci opery Albana Berga Lulu v podání Theater Essen. Taková díla se u nás téměř neuvádějí – jestli je to škoda, ostuda nebo vyloženě hanba nechám na vás.

Za pozornost určitě stojí i méně nápadné akce jako klavírní recitál Jana Jiraského 20. listopadu v 10.00 v Památníku Leoše Janáčka, scénický projekt Říkadla, Mládí, Zápisník zmizelého 18. listopadu v Divadle Barka a mnohé další, podívejte se do programu. Festival mimo jiné usiluje o to, aby Brno bylo spojeno s Janáčkem stejně jako Bayreuth s Wagnerem nebo Salzburg s Mozartem. Na tamních festivalech bývá vyprodáno, tak jsem zvědavý, jestli se to jednou podaří i u nás.