Někdy se zdá až trapné neustále připomínat Janáčkovo postavení ve světové hudbě. Jeho opery patří ke standardnímu repertoáru největších světových domů od New Yorku až po Vídeň.

Ve Wiener Staatsoper je na programu každou sezónu nová janáčkovská inscenace – v minulé to bylo kontroverzní zpracování Z mrtvého domu, v následující to budou Příhody lišky Bystroušky (narozdíl od Mrtvého domu zřejmě velmi tradiční – režíruje Otto Schenk). My jsme tu naposled měli zmrzačenou Bystroušku, za kterou by zasloužilo více lidí nakopat. Dětičky v kostýmech světlušek byly sice veleroztomilé, ale na operu snad nechodí jen sentimentální babičky. Ale pro brňáky dobrý, ostatně není možné ze všeho vinit jen naši politickou a kulturní reprezentaci – jaké je publikum, takové je i zboží (a nakonec i ta reprezentace).

Někdo se podruhé narodí, Leoš Janáček dnes v naší opeře podruhé umírá – v bolestech a dlouze. Jeho dílo má dostatečnou sílu, takže nevěřím, že by se je podařilo úplně zašlapat, jen bych se toho vzkříšení rád dočkal. Poprvé zemřel před pětaosmdesáti lety, 12. srpna 1928 v Ostravě.