Interpretací Valkýry (Die Walküre) se povedlo zaplnit hudebním obsahem formální označení “lyrické drama”, celkový dojem byl i přes mírné nedostatky velkolepý.

Orchestr hrál – narozdíl od včerejšího Zlata Rýna – perfektně hned od samého počátku. Rozmístění dechových nástrojů po stranách skupiny smyčců v centru orchestřiště vytvářelo živé “stereo” efekty. Působivý byl souzvuk tuby umístěné vlevo na pomezí fagotů a wagnerovských tub (respektive lesních rohů) a trombonů vpravo. Tuba se přemístila k trombonům až na třetí dějství, které začíná slavnou Jízdou valkýr (Walkürenritt). Ta byla interpretována ve velmi rychlém tempu, energicky a pregnantně, ale bez romantického patosu a ve velmi uměřené dynamice. Na mysli mi vytanuly renesanční polyfonie, jak je hrál Glenn Gould. Podobně vyznělo i závěrečné Kouzlo ohně (Feuerzauber). Po většinu času však hrál orchestr velmi lyricky se silnou dávkou expresivity.

Michaela Schuster (Fricka) byla opravdu vynikající, jak už jsem se zmiňoval u Zlata Rýna a jen jsem litoval, že už se v dalších částech neobjeví. Juha Uusitalo (Wotan) byl vládce nejen podle scénáře, ale i pěvecky. Je obdivuhodné, jak pracuje s hlasovým materiálem, který sám o sobě není nijak ohromující. Nekonečně dlouhou roli má podrobně vypracovanou a zpívá technicky perfektně. Edith Haller (Sieglinde) byla lyrická a přesvědčivá, nádherně jí zněla především spodní oktáva. Christopher Ventris (Siegmund) jí byl vyrovnaným hrdinským partnerem, ale v prvním dějství si špatně rozložil síly a v několika posledních taktech zřetelně forzíroval. I tak byl ale jeho výkon velmi dobrý. Role Brünnhilde je bohužel za hlasovým oborem Evy Johansson, která se s ní vypořádala technicky velmi dobře, ale nedokázala udržet dramatickou úroveň, kterou nastavila rasantními nástupy v druhém i třetím dějství. Zpívání “nadoraz” přineslo i několik špatně intonovaných tónů. Günther Groissböck byl mnohem přesvědčivější Hunding než Fafner, role mu seděla o poznání víc. Valkýry zazpívaly svůj ansámbl v úvodu třetího dějství fantasticky.

Vylepšil se můj dojem z inscenace, jejíž hodnocení teprve přijde. Hudebně se zatím jedná o mimořádný zážitek.

Richard Wagner: Valkýra (Die Walküre), první večer cyklu Prsten Nibelungův (Der Ring des Nibelungen), libreto skladatel. Hudební nastudování: Franz Welser-Möst, dirigent: Adam Fischer, režie: Sven-Eric Bechtolf, scéna: Rolf Glittenberg, kostýmy: Marianne Glittenberg. Siegmund – Christopher Ventris, Sieglinde – Edith Haller, Hunding – Günther Groissböck, Wotan – Juha Uusitalo, Fricka – Michaela Schuster, Brünnhilde – Eva Johansson, Helmwige – Elisabeta Marin, Gerhilde – Caroline Wenborne, Ortlinde – Alexandra Reinprecht, Waltraute – Aura Twarowska, Siegrune – Sophie Marilley, Grimgerde – Annette Küttenbaum, Schwertleite – Zoryana Kushpler, Roßweiße – Juliette Mars. 7. 4. 2011, Wiener Staatsoper.