Předvečer velkolepého cyklu Prsten Nibelungův (Der Ring des Nibelungen) byl po hudební stránce výborný, i když se na něm nepěkně podepsal rozkolísaný začátek, především nejisté lesní rohy. Pěvecké obsazení hlavních rolí je vynikající.

Juha Uusitalo (Wotan) nemá zrovna velký hlas, ale vládne jím bezvadně, roli má perfektně zvládnutou. Jeho proti- nebo snad spoluhráče Logeho zpívá barytonista(!) Adrian Eröd. Role je tím sice zbavená obvyklého tenorového lesku, dostává ale charakternější a zamyšlenější rozměr, je úplně zbavená buffózního nádechu. Eröd výborně zpívá, je mu perfektně rozumět a přesvědčuje i herecky. Famózní výkon předvedla Michaela Schuster jako Fricka. Alberich, Erda a Mime byli přinejmenším přesvědčiví. Spíš do počtu byly obsazeny vedlejší role – Donner, Froh a Freia. Dcery Rýna a obři zpívali mírně nad průměrem, ale neoslňovali.

Hudební nastudování přistupuje ke komplikované partituře komorním způsobem, se zřetelem na jasnou artikulaci jednotlivých nástrojových skupin. Jen v několika nejvypjatějších místech přijde ke slovu skutečně hutný, kompaktní zvuk orchestru. Velmi pomalá tempa se nevlekla, spíš vzbuzovala pocit permanentního napětí.

Podobnější komentář si nechám k dalším večerům, zhodnocení inscenace, která se mi zdá nepochopitelná a odbytá, až na konec celého cyklu.

Richard Wagner: Zlato Rýna (Das Rheingold), předvečer cyklu Prsten Nibelungův (Der Ring des Nibelungen), libreto skladatel. Hudební nastudování: Franz Welser-Möst, dirigent: Adam Fischer, režie: Sven-Eric Bechtolf, scéna: Rolf Glittenberg, kostýmy: Marianne Glittenberg. Wotan – Juha Uusitalo, Loge – Adrian Eröd, Fricka – Michaela Schuster, Erda – Anna Larsson, Alberich – Tomasz Konieczny, Mime – Herwig Pecoraro, Fasolt – Sorin Coliban, Fafner – Günther Groissböck, Woglinde – Ileana Tonca, Wellgunde – Sophie Marilley, Flosshilde – Zoryana Kushpler, Donner – Markus Eiche, Froh – Gergely Németi, Freia – Alexandre Reinprecht. 6. 4. 2011, Wiener Staatsoper.