Huď oslu na loutnu. Osel slyší, ale kochání žádného nemá.
Boris Klepal
Automatické vzpomínky. Dech česneku a nedávné minulosti
„Když míchám majonézu s česnekem a sýrem, musím se vypořádat se vzpomínek vírem,“ veršoval v jednom ze svých pokusů o šanson trampský písničkář Kapitán Kid. Vír vzpomínek ve formě nahodile vybraných fotografií vytvářela i jedna facebooková aplikace, takže se nebudu obtěžovat s vlastním výběrem a jen lehce okomentuji to, co se uspořádalo samo.
Česká silvestrovská pomazánka se v melancholické písni dostala do společnosti mušketýra, grisetky, Café de Paris a jiných „francouzských reálií“. Pokud na mě z úvodního dvouverší něco vane, je to především nesmrtelný antibiotický dech našich jednohubek, které jen někteří odvážlivci dozdobují ořechy, brusinkami a jinými drobnostmi. Najdou se také zvrhlíci, kteří si myslí, že svátky jsou nejvhodnější dobou k držení diet, a cpou do toho místo majonézy jogurt, tvaroh nebo tavený sýr. Až budete za pár dní míchat tři ingredience do ohromující výsledné syntézy, vzpomeňte si, že základ jsou dobré suroviny – špatný základ ničím dost nedozdobíte a dobrý základ zdobení nepotřebuje. A zkuste si třeba také vyvolat z paměti několik obrázků, jak to za mě udělal Facebook. Ty si naopak několika nepřesnými vzpomínkami dozdobit můžete.
Hudební část dnešního matiné, o kterou jde především, tvoří dvě soudobé kompozice související úzce i volněji se zimou, která stále nepřichází. První z nich je La Novella D’Inverno (Zimní pohádka), její autorkou je Marta Ptaszynska, provedení řídí Jerzy Maksymiuk. Následuje White Internment (Bílá internace) – komorní symfonii pro hoboj a orchestr napsala Viktoria Poleva, řídí Petro Tovstucha.
Leave a Reply