Brněnskému opernímu souboru hrozí rozpuštění, město potřebuje šetřit. Ztělesněním bezohledného řešení “všechny vyhodíme, a až bude potřeba, tak je možná přijmeme zpět” je kupodivu sociálnědemokratický primátor Roman Onderka.
Je tu ale vůbec nějaké řešení? I při důkladném přemýšlení mě nenapadá, kam operní soubor v Brně samostatně umístit. Jedinou možnost vidím v omezení činnosti činohry, která by se s operou musela vejít do Mahenova divadla. Je ovšem otázka, zda něco takového může projít přes obsidiánové souručenství Zdenka Plachého a primátora Onderky. Opera by se také mohla částečně provozovat – byť v hodně provizorních podmínkách – v Redutě. Vedlo by to sice všechno k nouzovému přestavění plánu na sezónu, ale souboru by nakonec mohlo i umělecky prospět, kdyby se musel poprat s komorním prostorem Reduty, jak se ukázalo při Ženitbě Bohuslava Martinů, Haydnovu Lékárníkovi i nedávné La Dafne.
Řešení vedené socialisty tolik vzývanou solidaritou by – krátce řečeno – spočívalo v tom, že by se uskrovnili všichni. Byla by tu také dobrá příležitost k omezení investic do Městského divadla Brno zaměřeného na zcela mainstreamovou muzikálovou komerci, která by podporu z veřejných financí neměla dostávat principiálně.
Tragicky působí fakt, že ředitel ND Brno Daniel Dvořák za svými zaměstnanci veřejně nestojí a zdá se, že hraje pouze o svou vlastní pozici. Zcela neviditelně působí postava nové ředitelky opery Evy Blahové, o níž nikdo nemluví, jako by se jí celá věc vůbec netýkala. Rád bych ji upozornil, že by se na takovém konfliktu mohla výrazně veřejně vyprofilovat a dát o sobě vědět. Je pravda, že by u toho dala vlastní hlavu na špalek, ale ředitel, který to pro svůj soubor neudělá, je stejně na pendrek.
Jak ve svém otevřeném dopisu brněnskému primátoru napsal bývalý ředitel opery, dirigent Tomáš Hanus, divadlo není fabrika, kterou je možno jen tak odstavit a po roce rozběhnout znovu. Divadelní provoz má svá specifika a rozpustit celý soubor dočasně je to samé jako rozpustit jej úplně. Radnice chce a musí šetřit, nemusela by se u toho ale chovat jako lakomý sedlák, který bez lítosti porazí koně, když chce koupit traktor. Je tu ovšem otázka, zda se od našich zastupitelů můžeme nějaké ušlechtilosti a smyslu pro vyšší věci nadít.
Prostor mezi Besedním domem a Pražákovým palácem, přes který musí projít návštěvníci filharmonických koncertů, využívá restaurace Hansen. Ta z něj učinila něco mezi venkovním grilem a pseudoundergroundovým klubem pro mládež, která si hraje na revoltu. O stáncích, které z Náměstí Svobody už prakticky nemizí, ani nehovořím. Kultura života v našem městě je obecně na úrovni hospodských zahrádek páchnoucích cigaretami a rozlitým pivem.
Situace je pochopitelně plná emocí, mizerně placeným členům souboru hrozí doživotní ztráta zaměstnání. Pokud jim mohu radit, doporučil bych co nejvíc racionálních argumentů, a co nejméně velkých slov o posvátném umění – tomu v naší politické reprezentaci sotva někdo rozumí. Nutná je i důkladná konzultace s právníkem, zda se s nimi vůbec jedná v souladu se Zákoníkem práce.
Veřejný protest proti rušení provozu Janáčkova divadla se uskuteční ve středu 19. října. Protestní průvod vychází ve 13:00 od budovy Janáčkova divadla a půjde přes Mahenovo divadlo, Kobližnou, Náměstí svobody a Rašínovou na Moravské náměstí, kde se uskuteční vedle kostela sv. Tomáše happening.
Iniciativa Nerušte Janáčkovo divadlo na Facebooku. Petice proti přerušení činnosti a likvidaci souboru Janáčkova divadla.
Leave a Reply