Václav Talich je osobnost, které česká hudba vděčí za tolik věcí, že je možná lépe s malou nadsázkou říct, že mu vděčí za všechno. Ať už přímo jako interpretovi, nebo nepřímo v činnosti jeho žáků – za všechny stačí alespoň Charles Mackerras a Karel Ančerl. Dnes si připomínáme padesát tři let od Talichova úmrtí.

Pokud se Česká filharmonie vůbec může ještě dnes chlubit světovými parametry a specifickou interpretační tradicí, začalo to všechno právě u Talicha. A to i přesto, že první koncert orchestru dirigoval v roce 1896 Antonín Dvořák. Česká filharmonie jako samostatné těleso vznikla až v sezóně 1900/1901 ze stávkujícího orchestru Národního divadla, který se nechtěl smířit s novým šéfem Karlem Kovařovicem. Nový orchestr se zezačátku protloukal různě, jako první jej vedl Ludvík Čelanský, podle dobových svědectví člověk umělecky vznětlivý, ale nepříliš systematický a důsledný. Další šéf Vilém Zemánek vnesl do orchestru především ekonomickou stabilitu. Teprve v roce 1919 ale do “hmotně usazeného” tělesa přišel jako umělecký vedoucí Václav Talich a začal s ním systematicky pracovat na projevu, který vycházel z interpretačních tradic Českého kvarteta. Talich vedl Českou filharmonii až do roku 1941, mezitím se v roce 1935 stal i šéfem opery Národního divadla. Po válce byl krátce vězněn za údajnou kolaboraci s nacisty, nový zákaz činnosti ho čekal po komunistickém převratu v roce 1948. Po působení na Slovensku se k České filharmonii směl vrátit až v roce 1954.

Dnešní matiné začne Slovanský tanec č. 2 e moll – Dumka – z legendárního záznamu Československé televize z roku 1955. V další části zůstaneme u Antonína Dvořáka a jeho Koncertu pro violoncello a orchestr h moll – sólový part hraje Mstislav Rostropovič. A na závěr jsem zařadil rapsodii Taras Bulba Leoše Janáčka. Ve všech případech hraje Česká filharmonie, řídí Václav Talich (28. 5. 1883 – 16. 3. 1961).