Velikonoční festival duchovní hudby nás uvedl do pašijového týdne ryčně a zvesela uvedením Rossiniho Stabat mater. Provedení bylo negativně poznamenáno především zcela necitlivým přístupem k problematické akustice katedrály sv. Petra a Pavla.

Gotický chrám je prostor k provozování romantické hudby zcela nevhodný, zvlášť když hudebníci stojí před oltářem a nikoli na kůru. V prostoru Petrova se zvuk velkého orchestru v dynamice přesahující mezzoforte slévá do nepřehledného shluku tónů, z nichž občas vystřelí jednotlivý hlas. Plachta, která uměle snižuje strop oltářní lodi a navádí zvuk k publiku, pomáhá jen málo. Petr Vronský na tuto skutečnost bohužel nebral žádný ohled a hnal orchestr i sbor ke zvukové intenzitě, která až bolela, i kostelní lavice se místy jen třásly. Zcela tak zničil především závěrečnou fugu, jíž celé dílo vrcholí. Místo sofistikovaného přediva hlasů vznikl dlouhotrvající cluster. Dirigent sice akustiku místa netvoří, ale i s tou nejhorší může pracovat a dojít alespoň k přijatelnému výsledku, jak jsem se několikrát přesvědčil v minulých ročnících festivalu.

Velice dobře zněli všichni sólisté, dirigent při doprovodu árií orchestr přece jen poněkud krotil a chrámová akustika je ke zpěvu velice vstřícná. Projevilo se to i ve sborové části Quando corpus morietur zpívané a capella, která byla snad nejpůsobivější z celého provedení. Kromě zvukové uměřenosti v tom hrála velkou roli skutečnost, že tu i Rossini zapomněl na své písničkové melodie a kolovrátkové doprovody, které jsou v jeho operách stejně zábavné jako ve Stabat mater nevhodné. Většina čísel by sice do Lazebníka sevillského nezapadla, ale v některém autorově díle žánru opera seria by našla místo zcela bez problémů. Výjimkou z této duchovní taškařice byl – kromě zmíněného sboru – ještě sbor a basový recitativ Eja, mater. Dále to mohla být i ona nešťastná fuga, kdyby z ní ovšem bylo něco konkrétního slyšet.

Je vlastně těžké hodnotit koncert, z nějž bylo často slyšet pouze jednotlivé útržky zvuků, které pronikaly dlouhým chrámovým dozvukem. Sólisté, orchestr i sbor se zdáli být dobře připraveni, ale jejich úsilí mařily okolnosti, které si nikdo z nich zřejmě nevybral. Hudebním obsahem značně problematická skladba a především dirigent, jehož řemeslnický přístup nebral ohled na specifika zcela nevhodného prostoru. Pokus vyvolat ovace vestoje pokládám v lepším případě za projev nesoudnosti publika, o jiných příčinách nechci spekulovat. Přinejmenším dva z pěti odstavců textu v programu (jako autorka uvedena Jana Slimáčková-Michálková) jsou pouhým překladem z anglické wikipedie bez uvedení zdroje (ale správně opraveným letopočtem prvního uvedení).

Vedle kříže s tebou stát. Gioacchino Rossini: Stabat mater. Hana Škarková – soprán, Lucie Hilscherová – mezzosoprán, Tomáš Černý – tenor, Gustáv Beláček – bas. Filharmonie Bohuslava Martinů, Český filharmonický sbor Brno, sbormistr Petr Fiala, hudební nastudování Petr Vronský. 17. 4. 2011, katedrála sv. Petra a Pavla, Brno. V rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.