Koncertní část Ostravských dnů 2013 začala oficiálně včera, jakkoliv by se to podle bohatého předprogramu nemuselo zdát. Zahajovacímu koncertu předcházelo v minulém týdnu vystoupení Philipa Glasse, kompletní provedení Many Many Women, Elektronický minimaraton, String Noise a několik performancí.

Helicopter začala tichým glissandem kontrabasů a motorickým mručením Jaapa Blonka, pomalu se přidávaly ostatní smyčce, ale nezůstalo naštěstí jen u očekávatelné zvukové gradace. Z jednotlivých zvuků se postupně stávala sofistikovaná koláž, která šla daleko za prostou ilustraci letícího vrtulníku. Tematicky se skladba ještě nepřímo vrátila ke včerejšímu futuristickému oslavenci Luigimu Russolovi, autorka Carola Bauckholt si provedení hlídala od mixážního pultu, Janáčkovu filharmonii Ostrava dirigoval Johannes Kalitzke.

exodium mělo rozjezd také postupný, ale mnohem prudší a gradace se vracely v časových i zvukových proměnách. Kratičká skladba jich zvládla několik, ale celkově jsem z ní měl dojem cvičení a pokusu, co by se asi tak dalo se symfonickým orchestrem provádět. Autorem skladby je frekventant kurzů Ostravských dnů Ravi Kittappa, čímž se z tohoto hlediska mnohé vysvětluje a principiálně se mi líbí, že Petr Kotík skladby studentů do programu zařazuje. Skladba A Beginning or an Ending od další studentky Yangzhi Ma tvořila úvod druhé poloviny koncertu a platí o ní to samé.

individuals, collective Christiana Wolffa jsem slyšel už loni. Provedení udělalo od té doby znatelný pokrok, ale práce na něm ještě je spousta, i když bylo tentokrát určitě jistější a sevřenější. Drobné hudební myšlenky procházely postupně celým orchestrem, vytvářely v něm nové skupiny a občas měnily orchestrální hráče na několikavteřinové sólisty. Kromě proměnlivého zvuku malých nástrojových frakcí dobře fungovaly i rychlé změny míst odkud zvuk vycházel. Dirigoval Petr Kotík – stejně jako předcházející exodium – a musím říct, že mezi ním a Janáčkovou filharmonií pořád cítím jakýsi nesoulad. Zdá se mi, že orchestr tento typ hudby přijímá dost neochotně a Petr Kotík jej jako dirigent zřejmě nepřesvědčuje. To jsou věci, které by se měly vyřešit, a je to v zájmu obou stran. Pro jistotu dodávám, že řešením rozumím nalezení způsobu, jak budou orchestr a Petr Kotík spolupracovat a dobře vycházet.

Graal théâtre finské skladatelky Kaija Saariaho je v podstatě klasický houslový koncert, sólový part akcentuje virtuozitu a obsahuje i dvě kadence. Z dosavadního programu koncertu se kompozice sice stylově poněkud vymykala, ale orchestr si s ní rozuměl daleko lépe a řekl bych, že i Johannes Kalitzke pro něj byl jako dirigent přijatelnější (vedl orchestr výborně). Sólový part zahrála Hana Kotková, která si se současnou hudbou perfektně rozumí. Hrála opravdu pestře, kouzlila především s barvou zvuku – důraz na barevný projev a zároveň rovný tón stylově posouval v zásadě konvenční kompozici směrem k dnešku.

Carola Bauckholt: Helicopter (2001-02), Ravi Kittappa: exordium (2013), Christian Wolff: individuals, collective (2012), Yangzhi Ma: A Beginning or an Ending (2011), Kaija Saariaho: Graal théâtre (1994). Petr Kotík – dirigent, Hana Kotková – housle, Jaap Blonk – sound poet, Johannes Kalitzke – dirigent, Janáčkova filharmonie Ostrava. 25. 8. 2013, Dům kultury města Ostravy, v rámci festivalu Ostravské dny.