Před 50 lety zemřel Jacques Ibert, poslechněme si tedy v centru dnešního matiné jeho Koncert pro flétnu a orchestr. Na úvod jsem zařadil orchestrální suitu Stvoření světa Daria Milhauda a na závěr Aubade Francise Poulenca.

Když Igor Stravinskij jednou slyšel na náměstí hrát dvě kapely ze dvou stran zároveň, podotkl prý, že to zní podobně jako Milhaud – posuďte sami, do jaké míry byla jeho poznámka trefná. Jacques Ibert nebyl členem Pařížské šestky jako další dva autoři, jejichž hudbu jsem pro dnešek vybral. Měl k nim však blízko podobně jako třeba náš Bohuslav Martinů ve svém meziválečném období, kdy žil v Paříži. Závěrečná skladba má koncertantní podobu, ale její název Aubade odkazuje k jakési ranní analogii serenády, tedy milostné písni za svítání. Tou se tedy pro dnešek rozloučíme – láskyplné přátelství andělů nebes galaktické konfederace ať je s námi se všemi.