Zítra bude v Brně hostovat Volkstheater Wien se Sedmi smrtelnými hříchy. Ne že bychom měli vlastních málo, ale věci od Kurta Weilla a Bertolta Brechta se u nás příliš nehrají a tento zpívaný balet jistě stojí za dovoz. Hrát se bude v rámci festivalu Divadelní svět Brno, který snad poprvé vzbuzuje dojem, že se někdo zamyslel nad jeho celkovou podobou a má jasno v tom, co chce publiku předvést.

Nechci se tu babrat v minulosti festivalu – toho už snad bylo dost –, ani předem hodnotit jeho současnost. Jen jsem považoval za nutné říct, že festival vypadá lépe než v minulých letech už na první pohled. A jsem zvědavý, jak publikum zareaguje na nahuštěná představení, je jich až deset za den. Ostatně jsou nahuštěná stejně jako divadla, která má město k dispozici – po této stránce je Brno k pořádání divadelních festivalů jako stvořené.

Nechtěl jsem se do tématu Divadelní svět Brno➚ pouštět vůbec, ale na inscenaci se těším a navíc mi prolétlo před očima, že by dnes měla narozeniny Lotte Lenya (18. 10. 1898 – 27. 11. 1981). Herečka, zpěvačka a také manželka Kurta Weilla, čímž se události těchto dnů pomíchaly dohromady. Lenya se objevila v roce 1963 v klasické Bondovce Srdečné pozdravy z Ruska➚, kde hrála sadistickou agentku Rosu Klebb. Tolik pro ty, kdo by si ji chtěli vybavit ve značně zkreslené podobě. Především to ale byla výborná (muzikálová) herečka, první Jenny v Třígrošové opeře. Nejslavnější společná práce Kurta Weilla a Bertolta Brechta je jednou z variací na Žebráckou operu, ironie textu i skvěle napsaná hudba neztrácejí na účinku ani po mnoha letech, téma zločince pronikajícího do vyšší společnosti je věčné.

První písní Die Dreigroschenoper je slavný Morytát o Mackiem Messerovi – jarmareční píseň o zločinci, který se v jednom českém překladu dočkal i pěkného jména Mackie Kudla. Armstrongova swingující verze je tak populární, že ji mnozí pokládají za originál. Já si u ní ale pokaždé vzpomenu na ten opravdový originál Weilův – jak krásně imituje flašinet, jak je i pro malou kapelu bezvadně instrumentovaný, zkrátka kolik je v tom kolovrátku ukrytého skladatelského umění i řemesla. Nahrávek Mackie Messera existuje nespočet a dnešní matiné začne jednou archivní – zpívá Lotte Lenya. Po ní jsem zařadil Weillovu Symfonii č. 2, lipský Gewandhausorchester řídí Edo De Waart. Je z ní dobře slyšet, jak byl Weillův skladatelský jazyk klasický. A na závěr se vrátíme k Weillovým písním, jak je zpívala jeho dvojnásobná žena – s Lenyou se vzali, rozvedli a znovu vzali. Poslechneme si Seeräuber Jenny (Pirát Jenny) a Surabaya Johnny.