Zítra bude v Brně hostovat Volkstheater Wien se Sedmi smrtelnými hříchy. Ne že bychom měli vlastních málo, ale věci od Kurta Weilla a Bertolta Brechta se u nás příliš nehrají a tento zpívaný balet jistě stojí za dovoz. Hrát se bude v rámci festivalu Divadelní svět Brno, který snad poprvé vzbuzuje dojem, že se někdo zamyslel nad jeho celkovou podobou a má jasno v tom, co chce publiku předvést. Celý článek »
Huď oslu na loutnu: osel slyší, ale kochání žádného nemá
Bystrouška nejen oháňky zbavená
17. 6. 2013, 11.53 | Boris Klepal
„Domlátili mě, kus oháňky jsem ztratila,“ vykládá Bystrouška Zlatohřbítkovi při jejich námluvách. Příhody lišky Bystroušky uvedené v parku na Moravském náměstí sice neztratily konec, ale značná část těla chyběla. Bystrouščin dívčí zjev z prvního dějství (kdo a proč takovou hudbu škrtl?), kromě namlouvací scény celé druhé dějství, téměř celý dialog Revírníka s Haraštou a celý výstup Revírníka s Rechtorem a Hostinskou ze třetího dějství… to jsou jen ty nejkřiklavější zásahy. Opera, která má při kompletním provedení jen asi hodinu a čtyřicet minut, byla za hodinku pryč.
Kam a proč kráčíš, Divadelní světe?
17. 6. 2013, 0.36 | Boris Klepal
Titulek tohoto článku jsem si vypůjčil z přednášky Michaela Prostějovského Quo vadis český muzikále? Konala se v rámci festivalu Divadelní svět, který umí projít všemi brněnskými divadly tak, že si jej nikdo nevšimne. Důvodů je několik.
Slavnost masek, Divadelní svět 2013, foto archiv festivalu
Familienbande – hra na drama
12. 6. 2013, 10.36 | Boris Klepal
Staatshausspiel Dresden přijel na festival Divadelní svět s představením Familienbande. Zápletka je zpracovaná víckrát – rodina se sjede na oslavu dědečkových narozenin, postupně se odkrývají jednotlivé osobnosti, drobné neshody a animozity mezi příbuznými, charakterové vady. Konflikty vyvrcholí ve chvíli, kdy hiphoperský synáček prozradí, že otec žebral u babičky o 120 000 Eur. Najednou se ukáže, že všichni nejsou tak sebejistí, že jsou závislí na cizím majetku i postavení, neumějí si poradit ani s představou, že by měli žít jinak, než jsou zvyklí. Vypadá to na velké drama, ale písničky to všechno schovaly do zábavného balení a konec je povinně dobrý jako ve staré opeře – nebo v Simpsonových.
Familienbande, foto Matthias Horn
Loutky z kufru, normalizační rytmy a kreslená opera
11. 6. 2013, 7.33 | Boris Klepal
Loutky z koktejlových brček, rukavic, čajové konvice a bot, konferenciérem je vycpaná punčocha. Dvojici anglických herců – tedy skupině Folded Feather – se podařilo navázat bezprostřední kontakt s dětmi i dospělými. Účinkující se naštěstí nesnažili najít nějaký specificky dětský humor – na děti se nešišlalo, nemluvilo se ve zdrobnělinách. Kromě toho, že je mi takový přístup lidsky sympatický, to pokládám i za součást dobrého obchodního modelu. Jsou to rodiče, kteří musí děti do divadla přivést, a spíš s nimi půjdou tam, kde se sami také nebudou nudit (o tom, že se takové minidivadlo dá vozit světem ve větším osobním autě, ani nemluvím). Představení tvořil sled jednoduchých, dobře vypointovaných situací převzatých z cirkusových a varietních čísel. Jejich protagonisty se staly figurky vytvořené z předmětů běžných v každé domácnosti. „Líbí se vám představení? Tak s tím bude brzo konec!“ – kromě radosti byl v divadle cítit také duch skupiny Monty Python.
Anatomická fantazie, voda, vzduch a tak dále
10. 6. 2013, 11.30 | Boris Klepal
Divadelní svět – den třetí, ale ve skutečnosti druhý. Páteční neštěstí s odvolanou Bystrouškou se za festivalový den počítat nedá ani při nejlepší vůli.
Divadelní svět na Steel Pier a evropské varieté
9. 6. 2013, 9.48 | Boris Klepal
Taneční maraton na Steel Pier je muzikál, což je žánr, který mi není úplně blízký, takže jen opatrně naznačím pár věcí. Příběh z doby Velké hospodářské krize se odehrává v rámci vyčerpávající taneční soutěže v zábavním centru Steel Pier. Kdo vydrží nejdéle tančit, vyhraje. Soutěž je pochopitelně cinknutá, favoritka je manželka organizátora. S únavou se rozpadají vztahy, padají morální zásady, zábrany i charaktery. Důležitý není výkon, ale sponzoři. Kdyby se místo taneční maraton řeklo fotbal, nemusí se na tom měnit ani slovo a máte hru ze současnosti.
Taneční maraton na Steel Pier, foto archiv Divadla na Orlí
Dobré konce a špatné začátky
8. 6. 2013, 8.30 | Boris Klepal
Včera začal v Brně festival Divadelní svět. Je víc příznačné než paradoxní, že prvním představením byla hra Ende gut, alles gut, kterou se loučí s Redutou dosavadní ředitel Petr Štědroň, Dora Viceníková a Jan Mikulášek. Všichni odcházejí do Divadla Na zábradlí a bez kmenového tvůrčího týmu tak zůstává poslední funkční součást brněnského Národního divadla. Oficiálním zahajovacím představením festivalu měly být Příhody lišky Bystroušky na Moravském náměstí. Představení bylo odloženo, protože z rozhodnutí vyšších míst se očekával déšť. Tomu už ale dávno poručit neumíme, odpoledne se i proti tomuto nařízení začalo vyjasňovat. Na Moravském náměstí byly nakonec k mání jen varietní výstupy a dva stánky s pivem, noc kejklířů skončila ještě za světla.
Brněnský Divadelní svět je nepoučitelný!!!
27. 5. 2013, 17.12 | Boris Klepal
Dnes odpoledne (v 16:49) jsem dostal od Lenky Pazourkové pozvánku na tiskovou konferenci k festivalu Divadelní svět, jíž se při nejlepší vůli nemohu zúčastnit. Koná se totiž už zítra v 11.00 a není v mých silách se vším najednou praštit a přeskládat si nejbližší program. Jiří P. Kříž narozdíl ode mě vynadal organizátorům emailem, který publikuji s jeho svolením a mírnou redakční úpravou.
Brněnský Divadelní svět je nepoučitelný!!!
Opravdu si u Ponávky vystačíte sami? Pak nebrblejte na pragocentristy, jak o Brno nestojí… Copak někdo z Olomouce, Ostravy nebo z Prahy přijede na tiskovku v úterý v 11 hodin, když dostane pozvánku v pondělí v 16:40?! To není nic proti Lence Pazourkové z MDB, ale spíš proti neschopnosti zorganizovat festival pořádně aspoň s jeho už čtvrtým ročníkem.
Vezměte si přiklad ze Zlínského Setkání /Stretnutia! Hemžilo se to tam minulý týden mladými lidičkami, a byla radost tam být!
Nebo z ostravského jedinečného Dream Factory! Netváří se tak vznešeně, tajemně a velkolepě, zato se tam příští týden těším na skvělý festivalový program. Vím o něm nejméně měsíc – a bude to opravdu sen!
O hradeckém Divadle evropských regionů, které začíná 21. června, víme všichni měsíce již skoro dva. Taky se tam těším.
A přijeďte se podívat koncem roku, před Mikulášem, na Ostravar! Opět záplava milovníků divadla, záviděníhodně mladých, ostré diskuse – a nikdo se při nich zbytečně neuráží! Jenom ti, kteří jiným vnucují zkostnatělé kecy.
Nestěžujte si na soutoku moravských říček, že o Divadelním světě celostátní média tak trestuhodně zase nebudou psát. Nikoho jste – stejně jako loni, předloni, natožpak na první ročník – nepozvali! Pokud to za vás neodřou jednotlivá divadla, a zase na poslední chvíli! Není to ignorace, je to blbost pořadatelů té přehlídky, velkohubě znamenané jako Divadelní svět. Čerpá a odvádí prachy festivalům jiným, které třou bídu s nouzí, ale chválabohu zatím jsou. A jsou lepší a potřebnější!!!
Jiří P. Kříž
