Ervín Schulhoff bývá někdy mechanicky řazen mezi tak zvané “terezínské autory”, svádí k tomu jeho smrt v koncentračním táboře za Druhé světové války. Byl komunista a Terezínem neprošel, zato si ale požádal o občanství Sovětského svazu, kam se mu už nepodařilo z okupovaného Československa odejít. Byl to český skladatel, narodil se před sto dvaceti lety v Praze a dnešní matiné se bude odvíjet od jeho hudby.

Není to vlastně tak dlouho, co jsem tu Schulhoffa – komunistu připomínal kantátou Komunistický manifest, kterou napsal v roce 1932. Dlužno podotknout, že Ervín Schulhoff (8. 6. 1894, Praha – 18. 8. 1942 Weißenburg) uměl skládat, nebyl to autor agitek. Přes Druhou vídeňskou školu, která stála u jeho skladatelských začátků, se propracoval ke stylu, který kombinoval impresionismus, neoklasicismus i expresionismus a navíc ho silně ovlivňoval jazz. Byl to zkrátka moderní skladatel meziválečné doby, kromě komponování také vyučoval, hrál na klavír v Československém rozhlasu a také v Osvobozeném divadle. Dnešní matiné zahájí jeho Hot sonata pro alt saxofon a klavír z roku 1930. Další části programu jsou věnovány Schulhoffovým současníkům z východu i západu. Střední částí je Klavírní trio č. 2 e moll Dmitrije D. Šostakoviče z roku 1944. Závěrečnou část tvoří Rapsodie nègre francouzského skladatel Francise Poulenca na básně ve fiktivním exotickém jazyce.