Z dnešních výročí vynechám narozeniny Nadii Boulanger i lákavě efektní otevření nové budovy Metropolitní opery. Zapomenu dokonce i na to, že před 35 lety zemřela Maria Callas a přikloním se k jiné události. Je proti těm zmíněným zcela nenápadná, ale vynechat ji nelze. Před devíti lety zemřel skladatel, ale především dlouholetý šéf Janáčkovy opery a v letech 1978–1983 i Státní filharmonie Brno František Jílek – dirigent, který v Brně vytvořil hudební epochu.

František Jílek byl dirigent ze staré školy a starých zlatých časů, které se nikdy nevrátí – často ovšem proto, že nikdy nebyly. Janáčkova opera i Filharmonie Brno by ale člověka jeho typu potřebovaly i dnes jako koza drbání, a možná i pro občasný kopanec, ale hlavně pro trvalé a neustávající lpění na hudební kvalitě a život spjatý s orchestrem. František Jílek byl ze staré školy v tom smyslu, že pro něj hudba byla ta nejdůležitější věc na světě a byl se svým orchestrem skutečně svázaný. Docházel i na zkoušky, které nedirigoval, a věděl o všem. Celkově vzato není smutné to, že zemřel – dožil se krásných osmdesáti let –, ale to, že na jeho práci v Brně nikdo nenavázal a zdá se, že o to téměř nikdo ani nestojí.

V dnešním matiné si tedy na úvod vyslechneme symfonii Dunaj Leoše Janáčka, hraje Státní filharmonie Brno, dále Alena Veselá a Filharmonie Bohuslava Martinů zahrají Koncert pro varhany a orchestr č. 2 Jiřího Ignaze Linka. Na závěr nastoupí orchestr Národního divadla v Praze a zahraje smuteční hudbu z opery Nevěsta Messinská, jejím autorem je Zdeněk Fibich. Ve všech třech případech diriguje pochopitelně František Jílek.