Jsou to víc zjasněné noci než dny, které se poslední dobou táhnou okolo, tma se střídá se šerem. Noc však může projasnit nejen světlo, ale i pochopení a odpuštění, tak jako v úvodní skladbě dnešního matiné.

Ve tmě a šeru se mi špatně myslí a ochota vycházet z domu se blíží k nule. K té se naopak nechce teplotám venku, které zatím neúspěšně parodují podzim. Když jsem ale jel nedávno kolem zahrádek u Želešic, kde lednové teplo vylákalo majitele do práce a pálení listí, byla iluze podzimu dokonalá. Jel jsem na kole, takže jsem s sebou neměl ženu, která by mi prozradila, že čeká dítě s někým jiným. Snad by v takovém případě ani neusedla na řídítka nebo na nosič, aby mi tu krutou pravdu mohla sdělit. V básni Richarda Dehmela Verklärte Nacht (Zjasněná noc) jede dvojice skrz opadaný les v blíže neurčeném voze, takže spolu může nerušeně hovořit. Muž ženě její provinění odpouští a přijímá ještě nenarozené dítě za své. „O sieh, wie klar das Weltall schimmert!“ upozorňuje v závěru svou partnerku – hleď, jak jasně vesmír září! Co je taková lapálie proti věčnosti a jak lehce se to napíše.

Dehmelovou básní se inspiroval Arnold Schönberg (1874–1951) a napsal podle ní v roce 1899 smyčcový sextet, který si dne sposlechneme v úpravě pro smyčcový orchestr – Berlínské filharmoniky řídí Herbert von Karajan. Za něj jsem zařadil zvukově kontrastní Chorali pro symfonický orchestr bez smyčců, autorem je finský skladatel Aulis Salinen (1935). Ačkoliv je o mnoho mladší než Schönberg, jeho hudba si s pozdním novoromantismem a expresionismem dobře rozumí. Helsinskou filharmonii diriguje Paavo Berglund. Ze současnosti se vrátíme k Druhé vídeňské škole, která zahrnuje Arnolda Schönberga a jeho žáky. Jedním z nich byl Anton Webern (1883–1945): jeho absolventskou skladbou byla Passacaglia č. 1, která dnešní matiné zakončí. A s Druhou vídeňskou školou se vrátí i Berlínští filharmonici a Herbert von Karajan.