Hudba reflektující dobu a události Velké francouzské revoluce (i navazující) je obsahem dnešního virtuálního matiné. Vlastenecký patos, nastupující romantismus a popravy – nic tu nechybí.

Píseň Dva granátníci (Die beiden Grenadiere) napsal Robert Schumann na text Heinricha Heineho. Jeden voják si stýská po rodině, druhý má horší bolest – vlast i císař jsou ztraceni. Přeje si být pochován se svými řády i zbraní, aby mohl ve vhodnou chvíli vstát z hrobu, připojit se k obnovené armádě a “císaře bránit svým tělem”. Rozumějme císaře vzešlého z vůle lidu, ať už si o tom myslíme cokoliv. Slavnou píseň zpívá neméně slavný basbarytonista Hans Hotter. V centru matiné je Etienne Nicolas Méhul (1763–1817), nejvýznamnější francouzský skladatel revolučního období, a jeho Symfonie č. 4 E dur (hraje Gulbenkian Orchestra, řídí Michel Swierczewski). Na závěr jsem zařadil finále opery Dialogy karmelitek (Dialogues des carmélites, Francis Poulenc). Drastická reflexe smrti mučednic z Compiègne na konci období Vlády teroru (17. 7.  1794) má formu sborového Salve Regina, v němž za svistu gilotiny ubývá jeden hlas po druhém (o této inscenaci Roberta Carsena jsem psal). Ke svým umírajícím sestrám se dobrovolně připojuje i Blanche, které se původně podařilo uniknout. Představení v Teatro alla Scala řídí Riccardo Muti.