V roce 1862 se v Malypetrově ústavu v Praze sešla ustavující valná hromada tělocvičného spolku Sokol. Stalo se tak 16. února a pro dnešek se z této události tedy stává pěkný oslí (nebo snad oslovský) můstek k Josefu Sukovi, který v roce 1919 věnoval Sokolu svůj slavnostní symfonický pochod V nový život.
Sokolové dárek nepřijali s velkým nadšením a setrvávali tvrdošíjně u Kmochova opusu Lví silou. Sukova skladba sice získala cenu v soutěži o sokolský pochod, ale to byla spíš zásluha odborných porotců Otakara Ostrčila a Karla Kovařovice než tělocvičných bratří. Ti ji přijali za svou až po skladatelově smrti. Josef Suk patřil k zásadním postavám české moderny a jeho hudba souzněla spíš s jeho vrstevníky kompozičními; pro lidové slavnosti byla zřejmě pokroková až moc.
Dnešní matiné zahájí slavnostní symfonický pochod V nový život, jak jej s Českou filharmonií nahrál Václav Talich. Ten se prosazování Sukova díla na domácích koncertech věnoval stejně důkladně jako mnohem později Libor Pešek v zahraničí. Za jeho řízení si poslechneme Pohádku – tedy orchestrální suitu z hudby k Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena. Na ni naváže Romantická suita Sukova vrstevníka Maxe Regera – méně nápadného souputníka pozdních dekadentních romantiků Gustava Mahlera, Richarda Strausse a Huga Wolfa.
Leave a Reply